Vedle rodiny nezanedbatelnou úlohu při formování lidské osobnosti sehrává také vrstevnická skupina či škola.
Vliv vrstevníků zaujímá důležitou roli již v útlém dětském věku. Dítě si totiž právě zde uvědomuje svoji osobnost, kterou ostatní členové skupiny akceptují a přijatelným způsobem hodnotí. K tomu, aby byl tento předpoklad naplněn, je ovšem zapotřebí jeho vlastního postoje. Ten musí být natolik pozitivní, aby se s ním byli schopni ztotožnit ostatní, musí být kooperativní a zároveň natolik dominantní, aby se dítě v rámci kolektivu svých vrstevníků bylo schopno prosadit. V případě, že není s to tyto předpoklady naplnit (což může být dáno např. výchovou ze strany rodiny), reakce okolí budou nepříznivé až negativistické, pak jej tyto zkušenosti (vyloučení z kolektivu) mohou ovlivnit na řadu let, v krajním případě na celý život (jako příklad lze uvést šikanu).
Vztahy s vrstevníky jsou významné nejenom v útlém dětství, ale také v období dospívání. Zde již ovšem neslouží primárně k prosazení své vlastní osobnosti. Vrstevníci slouží jako katalyzátor formujících se mezilidských vztahů. Tato sociální síť může sloužit jako zázemí, eventuálně i zdroj pomoci a opory v nepříznivých situacích. V případě, že by došlo k redukci těchto pout, je s největší pravděpodobností možné, že bude tato skutečnost působit jako negativní faktor, zatěžující psychiku jedince.
Nejenom vrstevníci se podílí na formování lidské osobnosti. Důležitou institucí, ovlivňující dítě i rozvoj jeho rozličných psychických funkcí, se stává škola. Důvodem je skutečnost, že každé školské zařízení rozvíjí nejenom poznávací schopnosti, ale zároveň působí také jako význačný socializační činitel, který modifikuje rozvoj určitých osobnostních vlastností a aspektů s tím souvisejících.
Vnější prostředí podle Bronfenbrennerova bio-ekologického systému je tvořeno několika vrstvami, přičemž každá z nich reprezentuje jinou úroveň vlivu, navzdory skutečnosti, že se vzájemně překrývají. První z nich představuje mikrosystém, který tvoří lidé, s nimiž je dítě v osobním kontaktu. Druhou vrstvou je tzv. mezosystém ovlivňující jedince pomocí vztahů a spojení mezi mikrosystémy. Exosystém utváří instituce a skupiny. S nimi člověk nemusí být v přímém kontaktu, ale i přesto jej zásadním způsobem ovlivňují. Makrosystém (nejsvrchnější složka) tvoří obecné názory, hodnoty či zvyky, která se objevují v rámci široké společnosti.
Literatura: VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. (Dětství a dospívání). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005.