Nejkrásnější zážitek z těhotenství

Autorkou je Lucie Hemalová. 3. místo v soutěži Nejkrásnější zážitek z těhotenství

Když jsem si přečetla název článku, hned se mi vybavili dva nejsilnější okamžiky mého těhotenství. První zaznamenaný pohyb v bříšku a první ultrazvuk, na který nikdy nezapomenu, a o tom bych Vám chtěla napsat.

Bylo to 7.dubna 2011, kdy jsme šli do prenatálního pracoviště na první ultrazvuk, kde se mělo ukázat zda je všechno v pořádku. Měla jsem nastudované z internetu i knížek  co mě čeká, na co se popřípadě připravit a na co zeptat. Prohlížela jsem si fotky miminek v 16. týdnu – jsou všechny dost podobné, takže jsem věděla co na obrazovce uvidíme.

I když jsem měla dost informací o tom co bude, byla jsem celou noc značně nervózní a promítala si nepříjemné situace, kdy se budeme muset rozhodnout co dál, když nebude vše v pořádku.

Ráno jsem vstávala se smíšenými pocity, kdy radost, že konečně uvidíme drobečka o kterém se jen mluví a kterého jsem viděla jen jako malou tečku na prvotním ultrazvuku při potvrzení těhotenství, doprovázel strach, že se něco pokazí a my o něj přijdeme.

Přítel mě přesvědčoval, že bude všechno v naprostém pořádku, a že se zbytečně stresuji. Ale každá maminka ví, že pokud jde o její dítě nejde se nestresovat a nic si nepřipouštět.

Dorazili jsme do čekárny, kde jsme si prohlíželi všechny ty obrázky o vývoji plodu, chytré psaní o výživě a rady těhotným maminkám. Byla jsem zpocená a bylo mi zle od žaludku (prostě nervozita stoupala), ale jakmile řekla sestřička moje jméno s hlubokým nádechem jsem nakráčela do ordinace, kde jsem se položila na lehátko s  kalhoty u kolen a paní doktorka mi na břicho  vystříkla chladivý gel, zapnula obrazovku nad lůžkem a vzala  „bílý hříbek“ do ruky. Na obrazovce jsme viděli černé čmouhy a zrnění, ale jakmile přiložila ultrazvukový hříbek k mému břichu objevilo se miminko, přesně jako na všech těch fotkách z knížek.. Vlastně né, tohleto miminko bylo nejkrásnější co jsem kdy viděla, byl to malý človíček v mém bříšku a byl můj (tedy náš). V tu chvíli mě do očí vyhrkly slzy a já je nemohla zastavit  – pořád dokola jsem si je utírala, abych nepřišla ani o vteřinu toho úžasného pohledu na obrazovku. Když to přítel viděl chytl mě za ruku a měl sám co dělat, aby mu netekly slzy radosti.

Srdce mi bušilo jako o závod a já byla tak šťastná, že ani nedokážu popsat jak úžasně jsem se cítila. Když nám potom řekli že je všechno v pořádku, že všechno se vyvíjí jak má byla jsem klidná a moc se těšila na naše další „setkání“.

Celý den jsem si prohlížela fotečku našeho malého pokladu, pořád dokola ji hladila a vykládala jí jak se mamka s taťkou moc těší, až bude na světě. Doma jsme hned fotku z ultrazvuku vystavili na lednici a každé ráno se na ni smáli. Dnes už tam máme fotky tři a o to víc se na ně usmíváme, náš drobeček je vlastně malá princezna. Do porodu nám zbývá 5.týdnů a myslím, že další z nejkrásnějších zážitků v životě se s ním blíží.