A nejen to..někdy si připadám
jako krkavčí matka, která si sama debužíruje, zatímco její drobotina chudobí o chlebu a vodě…nebo tak to alespoň často vyzní od mých dcer.
Občas mám totiž pocit, že kdybych si na talíř dala holubí hovínko, našim dcerám vypadnou úžasem oči s důlků a budou nahlas slintat nad dobrotou…
Období ochutnávání už mám snad zdárně za sebou a já už nemusím jíst rohlík nadvakrát a můžu si s ním jako civilizovaná osoba v moderním světě sednout ke stolu a pokousat ho…jsem sobec a nerada se dělím, chápu, že děti ochutnávají, ale nejsem ochotna to převést do praxe..radši se budu dusit jogurtem na záchodě, než z jeho obsahu vidět pouze obal…pravda, s pěti dětmi všechno ubývá jaksi rychleji…
Často slýchávám věty jako „až budu velká koupím si sama velikou čokoládu“ nebo „až vyrostu, koupím si všechny lentilky v krámě a sama je sním!“
Nevím jestli je to komplex sourozenců, že jsou ty moje děti doslova nenasytné a chtějí mít všechno velké, top a hlavně samy pro sebe. Tu poslední část chápu, sama jsem jedináček, takže jsem se celé dětství dělila pouze se svým Alter Egem a zbytek světa mi byl šumák…
Na svoji obhajobu musím říct, že naše děti hlady opravdu netrpí a ani je nenutím do dělení mezi všechny své sourozence…některé věci by se ani k velikosti moc dělit nedaly, kdo by také chtěl jen olizovat obal od čokolády?
Je jich pět, takže je svět někdy nespravedlivý a opravdu jim nekoupím 5x všechno, odůvodňuji to samozřejmě tím, že všechno nemá nikdo a že peníze na stromě nerostou…doufám, že to v nich ulpí, protože zatím si dvě z nich stále myslí, že bankomat je tiskárna a ta úža kreditka co mám je vlastně supr, protože mi na ní vždycky vypadnou nějaký penízky..
ale možná si to beru jen moc osobně a všichni sourozenci spolu soupeří a chtějí mít víc, než bráška nebo sestřička…
„Mami, až vyrostu koupím si jednorožce!“ pronesla s nadšením naše prostřední dcera Terka.
Jo, holka, já bych taky chtěla zlatý prase…