Dovolím si tvrdit že každá žena si v určitém věku přeje mít miminko.
Jedna po něm zatouží ve dvaceti jiná ve třiceti ale to je tím že každá je jiná , některá dává přednost kariéře … Jiná chce mít miminko co nejdříve a také jsou ženy které neplánují a prostě se podaří i bez chtíče a touhy po něm.
Je až ku podivu že ženy které neplánují do toho spadnou ze dne na den a ženy které po něm touží a moc by si přáli musí vyčkat i dlouhá léta. Trošku nespravedlivý systém ale bohužel . Nelze ovlivnit ani naprogramovat , jen mi přijde líto že se rodí děti o které nemají jejich vlastní matky zájem a pohodí je u popelnice jak pytel s odpadem a na druhé straně republiky žije utrápená žena která marně měsíc co měsíc doufá.
Teď to snad vyjde
Bohužel čím víc si žena přeje o to je to složitější . Ze svého okolí znám velmi mnoho případů kdy kamarádky toužili po dětech/úplné rodině a bohužel cesta k vysněnému miminku trvala řadu let a na druhou stranu mnoho známých které kočárek už dávno vozili a přitom děťátko vůbec neplánovali . Paradox … A jak pohlížíte na tuto skutečnost Vy ?
Jak dlouho Vám trvalo než jste přišla do jiného stavu ? Bylo to plánované nebo nečekané ? Děti jsou naší pýchou , radostí i štěstím a já Vám přeji, aby i ty vaše děti ať teprve plánované nebo ty které držíte na klíně Vám přinášeli samou radost …