Když berete dítě z postýlky, dáváte jej do vaničky nebo ho chcete přenést na jiné místo, upozorněte ho na to. Kdyby vás náhle přemisťovali, určitě byste raději věděli předem, co s vámi budou provádět. Dítě také! Když ho nečekaně přeneseme jinam, je to podobné, jako když s vámi prudce trhne výtah.
Aby se cítilo bezpečně, uchopte ho tak, že mu podpíráte záda (a hlavičku, je-li ještě malé a samo jí neudrží). Neberte dítě v podpaží, mačkali byste mu tím hrudní koš.
Nenoste dítě jenom otočené tváří k vám, ale také směrem ven, do světa – tím ukojíte jeho zvědavost.
Když přecházíte z místa na místo a držíte přitom své maličké, můžete si je posadit na jednu z vašich kyčlí tak, že má nohy po stranách vašeho těla. Poskytnete mu tak dokonalou oporu a také houpání v rytmu vašich kroků (které není příliš vzdáleno houpání, jež cítilo během života v děloze).
Nedbejte na lidi, kteří vám říkají: “Cože? Ty ho ještě nosíš na rukou?” Nic si z toho nedělejte: Všechny děti potřebují, abychom je nosili a dotýkali se jich. Je to základ všech budoucích vztahů s jejich blízkými a také to posiluje jejich sebedůvěru.