Přemýšleli jste někdy nad tím, co vám mateřství dalo a vzalo? Já ano. Jsem 3 roky na mateřské dovolené. Mám dva chlapečky. Před mateřskou jsem pracovala jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče. Být maminkou znamená obrovskou zodpovědnost, trpělivost ale také moře lásky, které tomu dítku dáváte. Ještě než se narodil první syn, tak jsem měla představy o tom, jaké to jednom bude, až budeme tři. Můj život se od základů změnil. Musím říci, že neskutečně krásně. Nečekala jsem takovou změnu.Už po porodu jsem cítila, že je to neskutečný pocit štěstí, který mě celou pohltil. Moc si vážím toho, že můžu být maminkou. Není na světě nic krásnější, než být maminkou. Malé, krásné ručičky, které vás pohladí po tváři a řeknou vám „maminko, jsi tak hezká“. To jsou ty nejkrásnější chvíle. Ne všem ženám je to umožněno a mají takové štěstí jako my s manželem, že máme dva zdravé chlapečky. Nejste už sami dva, ale tři nebo čtyři. Těhotenství je pro mě jako něco posvátného, jak se během 9 měsíců může vyvinout něco tak malého a krásného..Obě těhotenství jsem si užila. První porod byl dlouhý, ale ten druhý mě to vynahradil. Co mě mateřství vzalo? Asi tu svobodu a bezprostřednost, která jde díky dětem stranou. Musíte myslet co děti a pak až na sebe a na manžela. Nemůžete kamkoliv odcestovat, dělat něco spontánně. Hned teď se rozhodnu a jdu. Ne vždy je vše krásné. Přijdou časem i mráčky na obloze, ale později pak vysvitne sluníčko a je zase dobře. Někdy nám děti chystají perné chvilky, které jsou určitě i velkou zkouškou vztahu partnerů. Děti nás zlobí, vynucují si pozornost. V podstatě zkouší, co my vydržíme. Někdy mám pocit, že už to nemůže být horší, ale když se zklidním, dokáži pak uvažovat úplně jinak.
Mateřství pro nás s manželem také znamená určitě i ztráta soukromí. Bydlíme nyní u rodičů, kde máme jednu místnost, ve které spíme všichni. Jinak to nyní ani nejde, protože si stavíme nový domeček. V podstatě s manželem pro sebe krademe chvilky, kdy můžeme být spolu. Je to ale určitě hezké a nás partnerský vztah to posiluje.
Přemýšlím, jaké to jednou bude, až si obuji vysoké podpatky, vezmu si kabelku, ve které nebudu mít plíny, svačinky, dudlíky atd. Asi to bude takové jiné, divné. Užívám si těchto chvilek. Vždyť to trvá tak krátce. Uteče to jako voda a děti budou dospělí. Na jednu stranu se na to moc těším, ale na druhou stranu nebudu mít čas pozorovat šneky jak lezou na stráni, nebudu mít přehled, kdy zrovna dozrály maliny a ostružiny. Bude to jiné. Mám ráda tyto chvilky, kdy se zasním a píši.