Jídlo je za normálních okolností činnost veskrze příjemná. V optimálním případě je daná potřebou uspokojit nepříjemné pocity (mám hlad). V jiném případě má potěšit smysly (mám na něco chuť). Pod vlivem tlaku se tato jindy příjemná činnost snadno stane strašákem. Ne nadarmo se říká: „Co se musí, to se hnusí.“ V oblasti uspokojování základních lidských potřeb to platí dvojnásob.
I když je tento příspěvek věnován pro nemocné trpící cystickou fibrózou, myslím si, že řada rodičů, kteří se snaží, aby jejich děti, když trpí nějakým onemocněním, správně jedli, zde najdou mnoho rad a triků. Výživa v nemoci je nesmírně důležitá, ať už se jedná o cystickou fibrózu nebo jiné chronické onemocnění.
Motivovat děti s CF k jídlu je velmi náročný úkol, někdy přímo nadlidský. V každém věku je třeba volit odlišné prostředky tak, aby byl výsledný efekt co nejlepší. Většina rodičů touží po tom, aby jejich dítě dobře jedlo. V praxi je však situace ve valné většině případů bohužel poněkud jiná.
Začíná to již v kojeneckém věku. Na miminko nelze působit přesvědčováním a vysvětlováním, jídlo nemůže být ani součástí nějaké fantazijní hry. Je třeba odhadovat citlivě dle jeho individuálního biorytmu, jaké jídlo nabízet, v jaké konzistenci, s jakou teplotou, v jaké dávce a jakým způsobem. Vhodnou volbou může rodič přispět k tomu, aby dítě potravu přijalo a udrželo. Je dobré pamatovat i na prostředí, v němž je dítěti jídlo nabízeno, jmenovitě na akustické podněty. Určitě velmi dobře působí tlumená, pomalejší, melodická hudba. Hlasitě vyhrávající hard-rock nebo punk nebude pravděpodobně nejvhodnější kulisou.
Batolata jsou v otázce motivování zvlášť náročná, protože batolivý věk zahrnuje období prvního vývojového negativizmu. Záměrně vyzdvihuji prvního, protože druhý vývojový negativizmus se dostavuje v pubertě. Zvládnutí tohoto prvního období bývá o poznání snazší.
Dítě objeví samo sebe a svou moc prostřednictvím vyřčení slůvka „ne“. Přesvědčit batole, aby se najedlo v momentě, kdy se rozhodne pro opak, je obtížně řešitelné. Pomocí různých postupů a fíglů je možné zařídit, aby na své „zaseknutí“ zapomnělo a bylo přístupné nakrmení. Můžeme mu zpívat, povídat jednoduchou pohádku nebo vymyslet říkanku na téma jídlo, například o tom, jak se jeden pejsek taky dosyta najedl a spokojeně s plným bříškem usnul.
V řadě knížek pro děti jistě najdete mnoho říkanek, pro inspiraci jednu klasickou uvádíme:
Hamy, ham, to se mám.
Kdo pomáhal, tomu dám.
První lžíce dědečkovi, druhá lžíce dědečkovi,
Třetí lžíce – kdo to ví?
Hamy, ham, to se mám
Bábě? Vnučce?
Kdepak vám.
Třetí lžíce dědkovi.
F. Hrubín: Pohádka o veliké řepě
Při jídle může dítě sledovat oblíbený pořad či pohádku nebo dělat něco, u čeho se zklidní a ochotně otevírá ústa. V tomto období se často fixuje poněkud nešikovný a nezdravý způsob stravování. Není vhodné, aby při jídle probíhaly neustálé „dostihy“, kdy je rodič se soustem trvale v patách dítěte. Stejně tak není dobré, aby se dítě nekriticky sytilo vším, včetně pochutin, v jakémkoli čase bez ohledu na obvyklý stravovací pořádek (tj. snídaně, svačina, oběd, odpolední svačina, večeře, příp. druhá večeře).
Děti v předškolním věku mohou z vývojového hlediska nejlépe slyšet na fantazijně motivované příběhy, kdy jídlo je spojené např. s nějakou postavičkou nebo zvířátkem, ať už existujícím v nějaké pohádce nebo vymyšleným. Je to úkol jako vystřižený pro kreativního rodiče a takovými se postupně učí být všichni, kteří se potýkají s výživovými problémy svého potomka.
V mladším školním věku je hlavním účinkujícím rozum. Již dítěti ve 2. až 3. třídě je možné vysvětlit fungování lidského těla v oblasti zažívání a trávení a také roli, kterou v tomto procesu má jídlo. Již v této době se dá na dítě apelovat racionálně. Dítěti můžete vysvětlit, že pro zdárný a zdravý vývoj a růst potřebuje dostatečně jíst. A to i v případě, že zrovna nemá úplně největší chuť. V tomto období se dítě učí první zodpovědnosti za sebe, za své tělo a za své zdraví. Mělo by si začít uvědomovat, že je má do značné míry ve své moci. To, jak přijme za své ohlídat si stravovací režim, je obzvlášť důležité pro zvládnutí náročného období puberty, období druhého vývojového negativismu, jak už bylo řečeno výše.
Dospívání je nejnáročnější období jak pro nemocného, tak pro rodiče. Stravování dítěte je ovlivněné řadou podnětů, které způsobují často nedostatečný přísun živin a kalorií. Spěch, snaha stihnout to samé co vrstevníci, rozčarování a srovnávání se s tím, že řadu věcí nemohu, naštvání na svět, na nemoc, která mě omezuje, poměřování se s vrstevníky ve fyzickém výkonu, vzhledu, možnostech atd., to vše ovlivňuje péči o výživu v pubertě. Jedinou výhodou snad je, že si dospívající, hlavně dívky, nemusí dělat starosti s nadváhou.
Motivace k péči o sebe a k dodržování léčebného režimu včetně výživy je v tomto období náročná zejména proto, že veškerá doporučení autority, včetně rodičovské, bývají negována. Odpor na straně mladistvého a tlak na straně rodičů, který je zesílen pod vlivem jejich narůstající úzkosti, vedou nezřídka do slepé uličky. Vhodným přístupem je postupné přesouvání zodpovědnosti za sebe sama na dospívajícího.
Zejména v tomto složitém období může být užitečná pomoc psychologa ve formě konzultací s dospívajícím či celou rodinou. V případě potřeby se můžete obrátit na Klub CF, který Vám pomůže se zajištěním této péče.
V dospělosti péči o stav výživy plně přebírá sám nemocný, v praxi však často zůstává „dospělé dítě“ i nadále v rodině, která se na zvládání výživy podílí.
Zvládání výživy je úkol těžký jak pro nemocné děti, tak pro jejich rodiče. Jíst pod neustálým přísným dohledem je nesmírně náročné, stejně tak jako je náročný samotný dohled.
Připravovat jídlo pro děti s CF je dřina. Odměnou pro rodiče je však to nejcennější, a to je dobrý zdravotní stav jejich dítěte.
Vaření však může být i vysoce tvůrčí činnost a pro inspiraci bývají některé osvědčené recepty uveřejněné ve Zpravodaji Klubu CF. Na webu Klubu www.cfklub.cz také najdete Receptář vysokokalorických jídel, který je přeložený z originální slovenské brožury o výživě.
Zdroj: Příručka o výživě u nemocných cystickou fibrózou, Klub nemocných cystickou fibrózou, Praha 2010