Těhotenství představuje pro nastávající rodiče obrovské změny. Každý otec toto „nové“ období prožívá vlastním způsobem. Otec určuje míru stability rodiny. Poskytuje matce a dítěti oporu a podporu. On je tím, kdo dává ženě pocit jistoty, bezpečí a ochrany při společném očekávání dítěte. Nastávající tatínek má také mnoho obav, jak vše zvládnou, jak se změní partnerský vztah.
Co nového přináší partnerovi období těhotenství:
Prožívání období těhotenství společně s partnerkou (možná je to pro některé otce úplně nová zkušenost, žena chce víc mluvit o společném dítěti, víc plánovat, sdílet s partnerem radost i případné obavy z porodu, muž se může v některých případech cítit odsouván do ústraní…).
Nový způsob komunikace. Je výborné, pokud spolu komunikují oba partneři a dávají si vzájemně prostor; v komunikaci by se měli soustředit nejen na věci, které se týkají jejich dítěte, ale především jich samých, jejich nových pocitů, radostí, obav… pro celé partnerské soužití platí, že vzájemná vazba manželů je vždy prioritní, až na druhém místě je vazba mezi dítětem a matkou nebo dítětem a otcem. Komunikace je vztahu nesmírně důležitá a nemělo by se zapomínat jak na pocity maminky, tak i nastávajícího tatínka.
Důraz na pomoc – zvláště fyzickou – v období těhotenství (může se stát, že partnerka vyžaduje mužovo daleko větší zapojení do domácích prací než dříve).
Starost o další finanční zabezpečení rodiny, bydlení.
Stanovení si nových priorit v životě (souvisí to často právě s finančním zajištěním rodiny, zodpovědností a pomocí mezi partnery).
Při vzájemné důvěře, a pokud se partner nebojí a partnerka mu dá k tomu prostor, může muž vyjádřit i takové pocity, ze kterých lze vycítit i jeho obavy, nepohodu, rozladění atd. V této chvíli jsou totiž jejich vzájemná komunikace a soužití pravdivé, ve jménu této pravdivosti je vhodné vyjádřit jak radostné pocity, tak případné obavy.
Důležité je i rozhodnutí otce účastnit se předporodních příprav. Otec tak není jen pasivním pozorovatelem celého těhotenství a pak také porodu, je už aktivním účastníkem a oporou rodičky. Jsou také otcové, kteří se nechtějí účastnit ani přípravy, ani porodu samého. Pokud ani po vysvětlení jeho úlohy v celém těhotenství – jako aktivní podpory matky – se otec nechce ničeho účastnit, neměli bychom ho nutit. Můžeme se jen snažit vyjádřit svůj pocit z tohoto jeho postoje. Neměl by to být ale pocit obviňující.
Pokud se partner rozhodne účastnit se porodu, mel by se v období těhotenství spolu se ženou naučit správný postup při dýchání, tlačení miminka i všechno ostatní, co může pomoci jeho partnerce při porodu. V některých případech se může stát, že žena na porodním sále jakoby na všechno zapomene, partner jí je pak tím nejlepším pomocníkem a rádcem.
Vzájemná komunikace, tolerance a respektování pocitů druhého jsou po celou dobu těhotenství opravdu důležité.
Zdroj: Špaňhelová I.: Dítě – Vývoj a výchova od početí do tří let, Grada, Praha 2003