Vývoj člověka může být dokonán jen tehdy, jestliže se dotyčný pohybuje v adekvátním prostředí. Jeho součástí musí být i ostatní lidé, nakonec kdo by dítě naučil například mluvit. Bez pomoci dalších osob by dítě v prvních letech, natož měsících a dnech, vůbec nepřežilo. Po narození toho miminko umí velmi málo. Dokáže sát a polykat mateřské mléko a křičet, jakmile je s něčím nespokojené. Učí se naštěstí velice rychle. Už ve druhém měsíci svého života se umí usmát a pohledem zaostřit na jiného člověka, který je nablízku. V tomto období je už také schopen reagovat na různé zvuky, které ho mohou uklidnit.
Dítě si ve třetím měsíci umí podržet chrastítko, při narození mělo ruce neustále v pěstích. Také se musí naučit udržet těžkou hlavu, ze začátku mu při posazování do sedu neustále padá dozadu.
Postupně se zlepšuje i celková pohyblivost novorozence. Během šestého a osmého měsíce se naučí převracet ze zad na bříško, s pomocí se posadí a vydrží v sedě. Teprve v 10. měsíci se sám dostane do sedu, pak se překulí na všechny čtyři a s oporou se postaví.
Batole chodí nejdříve okolo nábytku, kterého se potřebuje přidržovat. Dobře k tomuto účelu poslouží i něčí podaný prst. Teprve po prvních narozeninách začne chodit samostatně a v roce a půl se rozběhne.
Ještě složitější je to s řečí. Prvních dvanáct měsíců života si novorozenec takzvaně cosi brouká a žvatlá, teprve pak mu vyjdou z úst první slova – jednoduchá a krátká. Po dalším roce se propracuje ke krátkým větám. Slovní zásobu si pak zdokonaluje po celý život.
Jak už bylo řečeno, všechny tyto schopnosti jsou člověku dány jeho genetickou informací, bez okolního prostředí a rodičů by je jedinec nikdy nerozvinul. Vývoj člověka není v jistém slova smyslu ukončen po celý jeho život.
Zdroj
Medicentrum – informace o zdraví pro celou rodinu (6/2002)
http://rodina.dama.cz