Dvacet hodin?!
“Konečně zabralo,” oddechnete si. Je hluboko po půlnoci. Vám se oči klíží, ale miminko je má otevřené doširoka. V náručí se tváří spokojeně. Ale jakmile je dáte do postýlky, ozve se známé “uááááá”. V tu chvíli se vám vůbec nechce věřit teoriím odborníků, že novorozenci prospí i dvacet hodin denně.
Houpy hou…
Vaše děťátko by rádo spalo, ale vlastně neví, jak na to. Ve vašem bříšku si zvyklo na to, že je neustále v pohybu. Ale protože plodová voda spolehlivě tlumila všechny nárazy, šlo jen o takové příjemné pohupování. Není tedy divu, že je miminko, vržené do velkého světa, postrádá. Ve dne se takhle může pomět v lehačkách, houpačkách či křesílkách. A v noci nebo na cestách? Šup do postýlky!
Mámino pohlazení
Aby po krmení “zabral” a ponořil se do spánku, potřebuje možná utišit. Někdy vám drobeček usne rovnou u prsu, jindy spolehlivě zabere houpání v náručí. Chvíli spí, ale pak se v postýlce probere a rozkřičí se. Proč? Protože poslední co vnímal před usnutím, bylo mámino teplo. Najednou je ve volném prostoru – a sám. Vezmete ho do náruče, zklidní se. Uložíte ho. Chvíli je klid, ale po nějaké minutce se vše opakuje. Jste nervózní, že se vám nedaří kojence uspat? Možná vám to bude chvíli trvat, než přijdete na to, co mu dělá dobře, ale časem se to poddá. Hlaďte ho nebo mu jemňoučce masírujte bříško.