Klokánkování je metoda, která přibližuje maminky k jejich nedonošeným nebo příliš malým dětem, a to doslova – kůži na kůži. Zrodila se v roce 1978 v kolumbijské Bogotě ve velkoporodnici jedné chudinské čtvrti, kde měli tehdy dramatický nedostatek inkubátorů a objevily se zde četné infekce. Místní pediatr Edgar Rey Sanabria se rozhodl situaci řešit tím, že maminkám nabídl, aby své maličké dítě hřály přímo na svém těle 24 hodin denně. Bylo – li dítě ve stabilizovaném stavu, mohla s ním žena opustit i druhý den po porodu. Samozřejmostí byly následné pravidelné kontroly. Miminka oblečená jen do plínky, vlněného kulichu a teplých ponožek, pruhem látky připevněná na matčin nahý hrudník mezi prsy, se skrývala pod matčiným oblečením. Podmínkou bylo, že žena, či muž, bude v takovém fyzickém kontaktu ve dne v noci a z „klokaní kapsy“ ho bude vyndávat jen na přebalování a občasné vykoupání. Takto se miminka zahřívala po potřebný čas, převážně do doby termínu porodu, kdy se měly děti správně narodit. Většina lékařů o takovém počinu pochybovala. Těmto inovátorským lékařům se podařilo tento systém modifikovat a podrobit strovnávacím šetřením. Podařilo se jim dokázat, že malí „klokánci“ rostou stejně rychle jako děti z inkubátoru a po roce mají větší obvod hlavy. Postupně se tato metoda rozšířila i do jiných zemí, nejen do míst, kde měli nedostatek inkubátorů, ale i do zemí, kde byla dostupná nemodernější technika.
Dostatečný kontakt nedonošeného dítěte a matky má psychologické a fyzické výhody. Oddělit matku od dítěte není normální.
Při klokánkování mají děti stabilnější srdeční rytmus, lépe a kvalitněji dýchají, proto jsou lépe zásobeny kyslíkem. Tělesná teplota je u těchto dětí stabilnější, méně pláčou a dělají i méně trhavých pohybů. Rychleji přibývají na váze, rychleji se jim vyvíjí mozek, mnohem lépe spí a mají delší období bdělosti. Tím dříve mohou opustit nemocnici a být tak dříve v domácím prostředí.
Důležité je vystihnout z medicínského hlediska, kdy je miminko zdravotně stabilizované, aby mohlo na chvíli opustit inkubátor a nemělo další problémy.
Miminko se pokládá mamince na hrudník mezi prsa. Klokánkování má i své medicínské důvody. Jedním z nich je bakteriální osídlení předčasně narozených miminek mateřskými nepatogenními bakteriemi, proti kterým maminka vylučuje protilátky do mateřského mléka.
Klokánkování může trvat různě dlouho. Závisí na stavu miminka. V té chvíli máte pocit, že miminko je vaše, ono naopak uslyší tlukot vašeho srdce. Tento přímý kontakt podporuje tvorbu mateřského mléka.
Tato metoda má jistě velké výsledky i v našem přetechnizovaném světě. To co se v té chvíli mamince předčasně narozeného kulíška odehrává uvitř těžko můžeme posoudit. Ne každá žena, která porodí miminko, jej hned dostane na bříško. Tento pocit prostě nezažijeme všechny. Při mém první porodu jsem toto nezažila. Rodila jsem v 35 týdnu, malého ihned odnesla sestřička do inkubátoru, takže jsem ho pomalu ani neviděla. Vysílená z dlouhého a těžkého porodu jsem vnímala jen manžela a pobíhající personál, kterého se na závěr mého porodu nakupilo opravdu hodně. O prvním přisátí malého na porodním sále nemohla být vůbec řeč. Poprvé jsem syna držela po týdnu, kdy jsme se snažili společně naučit kojení. Vše dopadlo dobře, Ondráška jsem kojila 15 měsíců.
V případě, že se vás taková situace týká, narodilo se vám miminko předčasně, nebojte se na všechno ptát, strach a pocity beznaděje, který vznikly předčasným porodem vám pomůže zmírnit personál. V České republice existuje občanské sdružení Nedoklubko, které svou činností pomáhá rodinám s předčasně narozenými dětmi v nelehkém začátku, ale i dále. Více informací na www.nedoklubko.cz
Zdroj: M. Dokoupilová, B. Fišárková, L. Novotná a kol., Narodilo se předčasně, Portál, 2009
Foto: archív Hana Zemanová – šéfredaktorka Nedoklubko o.s., Emminka narozena předčasně ve 23. týdnu + 6 dnů s váhou 420g.