Všimněte si důležité úlohy, kterou hrají spontánní gesta v rozvoji komunikace.
Úvod
Nic není pro dítě tak důležité, jako hluboké pouto s rodiči, které se buduje postupně. Tyto silné citové vazby jsou stejně důležité i pro rodiče. Vždyť, co zahřeje u srdce více než první dětský úsměv, první zabroukání, první “pa pa” a první zvuky, které se podobají slovu lidské řeči!
V tomto článku se nejprve zamyslíme nad tím, co je první předzvěstí gest jako je pláč, úsměv a zamračení, poté nad důležitou rolí, jakou spontánní gesta hrají v rozvoji komunikace, a nakonec prozkoumáme, jaké výhody a nevýhody má, když překročíme spontánní gesta a naučíme kojence určitou formu kojenecké znakové řeči.
Kdy začíná dialog?
Dříve si lidé mysleli, že dialog začíná asi ve věku 18 – 24 měsíců, když dítě začne tvořit krátké větičky. Nyní však víme, že vzájemný dialog začíná daleko dříve. Dokonce již v posledních třech měsících v matčině bříšku jsou patrné počátky dialogu. Když si matka povšimne pohybů děťátka, často si bude povídat se svým bříškem. Když plod zaslechne její hlas, přestane na chvilku kopat a pak zase začne, na což matka reaguje tak, že znovu začne hovořit. Takové mini dialogy se často odehrávají, když matka odpočívá a více si uvědomuje pohyby svého nenarozeného miminka. V momentě, kdy se dítě narodí, rodiče okamžitě zahájí dialog s novorozenětem; nemohou si prostě pomoci. Povídají si s miminkem, jako by všemu rozumělo: “Dobré ráno, maličký, jak se dnes máme?” říkají zpěvným hlasem, aby upoutali pozornost miminka. Brzy začne dítě reagovat kopáním nožičkami. Téměř bezděčně se pak rodič krátce odmlčí a čeká na odezvu miminka, které se po svém účastní této počáteční konverzace, ještě před osvojením lingvistických schopností.
Pláč jako forma komunikace
Než začnou mluvit, sdělují samozřejmě miminka své potřeby a pocity nejrůznějšími způsoby. Považuje se pláč za prostředek komunikace? Vždyť miminka pláčou, aby dala najevo, že mají hlad, něco je bolí, chtějí přebalit, nebo prostě potřebují společnost. Zajímavé je, jak se během prvních měsíců života jejich pláč stále více rozrůzňuje, takže maminky poznají význam různých druhů pláče. Později ovšem ve věku batolete vyjadřují děti negativní pocity nejen pláčem, ale také tlučením do stolu nebo dupáním po podlaze. Zda je pláč a další projevy hněvu “gestem”, je předmětem diskuze.
Úsměvy a mračení jako formy komunikace
Prostřednictvím úsměvu a mračení rovněž dítě ovlivňuje komunikační chování svých rodičů. První “úsměvy” miminek jsou vlastně jen šklebením, ale rodiče reagují s takovým nadšením na to, co považují za úsměv, že si miminko povšimne této reakce a rozhodne se, že je tu něco, co budí pozitivní odezvu okolí a pokusí se “úsměv” napodobit. A vzniká příjemné vzájemné působení. Navíc je neoficiálně potvrzeno, že miminka praktikují tyto výrazy tváře ve spánku. Pozorovali jste někdy své spící dítě, jak se usmívá a mračí se zavřenýma očima?
Průběh počáteční komunikace
Kromě prvotního pláče a náznaků úsměvu a zamračení odpovídá dítě na mluvení rodičů pohyby nožičkami, a asi od 3 měsíců také děláním bublin a broukáním. Většina dětí vytváří první rozpoznatelná slova až v 10 – 13 měsících. Nemyslete si však, že si do té doby jazyka nevšímaly. Podle výzkumu dlouho před tím, než děti produkují první zvuky, si jazyk velmi uvědomují. Při narození dokážou rozlišit mateřský jazyk (slyšely ho v lůně matky) od jiných jazyků, umí rozlišit zvuky, které slyšely, jako /pa/ a /ba/ a již v 8 měsících věku se snaží rozdělovat proud řeči na jednotlivá slova. I když od začátku s úsilím zpracovávají jazyk, kterým se na ně mluví, vytváření vlastních zvuků a slov jim trvá mnohem déle. Žvatlat začínají děti kolem 5. – 6. měsíce, když si nacvičují různé zvuky. Přesto však trvá další 3 až 4 měsíce, než většina dětí vysloví něco, co se podobá rozpoznatelnému slovu.
Proč to trvá tak dlouho? Jedním z důvodů je obtížnost rozvoje artikulačních schopností, aby dítě dokázalo nastavit ústa tak, aby mohlo vydávat zvuky tvořící slova. Hrubé motorické schopnosti jsou u dětí rozvinuty rychleji než jemné motorické schopnosti potřebné pro pohyb úst. Než se artikulační aparát dítěte nastaví tak, aby mohl vyslovovat třeba angličtinu, francouzštinu nebo japonštinu podle jazykového prostředí, trvá to mnoho měsíců. Svaly artikulačního ústrojí jsou tvárné a postupně se tvarují podle jazyka, kterým se na dítě mluví a který se snaží reprodukovat. Žvatlání tedy hraje rozhodující roli při tvarování artikulačního ústrojí. Kojenci však účinně komunikují mnohem dříve, než vysloví první kouzelná slůvka.
Důležitost posuňků v komunikaci
Sledujte pár přátel, jak si povídají, a všimněte si, jak při řeči hýbou rukama. Lidé si mysleli, že gestikulují jen Italové, ale podrobné studie i takzvaně “rezervovaných” Britů ukázaly, že i oni používají během rozhovoru spoustu posuňků. Zkusili jste někdy během řeči vůbec negestikulovat? Zjistíte, že to možná omezí váš projev, protože gesta jako taková jsou přirozenou součástí mluveného projevu. Stejně jako se gestikulace používá, když spolu hovoří dospělí, používá se mezi dítětem a rodičem.
Jaké jsou první posuňky dítěte?
Posuňky jsou převážně obrazové, tj. podobají se sdělovanému významu. Chcete-li například posuňkem sdělit slovo “jíst”, nejspíš zvednete prsty k ústům a rty naznačíte jedení. Jiné posuňky jsou stylizovanější, například mávání rukou na pozdrav. Podle McArthurova seznamu komunikativního rozvoje, používaného psychology ve 39 zemích, je zaznamenáno následujících 12 posuňků jako nejběžnějších spontánních gest u nemluvňat v raném vývoji, zpravidla ke konci prvního roku života:
Napřahuje celou paži, aby rodiči ukázalo, co drží v ručičce. Znamená to: „Koukni, co mám.”
Ukazuje (ukazováčkem a nataženou paží) na nějaký zajímavý předmět nebo situaci. Znamená to: „Věnuj se mnou pozornost téhle zajímavé věci.”
Napřahuje se a dává rodiči předmět, který drží. Znamená to: „Vezmi si to.”
Mává na rozloučenou, když někdo odchází. Znamená to: „Na shledanou.”
Natahuje ručky do výšky. Znamená to: „Zvedni mě.”
Kroutí hlavičkou. Znamená to: „Ne.”
Přikyvuje hlavičkou. Znamená to: „Ano.”
Gestikuluje tak, že si dává prstíky na zavřená ústa. Znamená to: „Mazlit se.”
Dožaduje se něčeho natahováním paže a otevíráním a zavíráním ruky. Znamená to: „Já to chci” nebo „Otevři to”.
Posílá pusinky na dálku. Znamená to: „Cítím k tobě náklonnost.”
Olizuje si rtíky a dělá „ňam, ňam”. Znamená to: „To je dobré.”
Vytahuje ramena anebo obrací ruce s nataženými prsty. Znamená to: „Už není.” Nebo „Kam se to podělo?”
Většina dětí tyto posuňky dělá ke konci prvního roku života nebo v první polovině druhého roku. Mnohá tato gesta jsou samozřejmě osvojena dítětem na základě přirozených posuňků, které dělají při řeči rodiče, ale mají-li platit jako součást dětského znakového systému, musí být používána spontánně a nikoli jako imitace toho, co právě udělal rodič. Takže například pokud jste právě udělali pa pa a pak pobídnete dítě, aby udělalo totéž, nepočítá se to do jeho znakové výbavy. Plnohodnotná jsou pouze ta gesta, která dítě udělá samovolně, když někdo odchází z místnosti, aniž by bylo potřeba k nim nabádat.
Ukazování jako jedno z nejdůležitějších gest rané komunikace.
Ve výše uvedeném seznamu jsme zmínili běžnou tendenci dětí ukazovat pomocí natažené paže a ukazováčku. Ukazování je kupodivu výhradně lidským výdobytkem. Šimpanzi, naši nejbližší vývojoví příbuzní, ani neukazují, ani nepoužívají úchop dvěma prsty (držení malého předmětu ukazováčkem a palcem). Šimpanzi při nejlepším uchopí malý předmět mezi palec a celou ruku. Nikdo je však nikdy neviděl ukazovat. U lidských nemluvňat je však ukazování rozšířené. Ukazovat začíná dítě ve věku kolem 9 měsíců, když zvládá úchop palcem a ukazováčkem. Před 9. měsícem děti většinou napřahují paži s pěstičkou ve snaze dostat to, co chtějí. Psychologové tomu říkají „instrumentální ukazování”. Když je však ukazování prováděno také ukazováčkem, může také znamenat: „Hele, támhle se něco zajímavého děje, o co se s tebou chci podělit.” Říkáme tomu „deklarativní ukazování”, které se objevuje koncem prvního roku. Je to skutečný mezník. Toto ukazovací gesto bude dítě spíše opakovat, pokud na něj rodič bude reagovat se zájmem.
Znaková řeč pro batolata
Je možné využít přirozeného sklonu nemluvněte k posuňkům k podpoře komunikace mezi rodičem a malým dítětem? Přesně tuto otázku si položili někteří dětští psychologové. Zajímalo je, zda by bylo možné učit děti používat ruce k manuální komunikaci během období, kdy jejich ústa zatím nedokážou vydávat řečové zvuky. Jinými slovy chtěli zjistit, jestli by se dala využít manuální zručnost dítěte, která, jak známo, předchází řečovým schopnostem. Výsledkem byla “znaková řeč pro batolata”, zdokonalení gestikulace jako komunikace mezi nemluvnětem a rodičem.
Co je znaková řeč pro batolata?
Především a hlavně je důležité mít na paměti, že znaková řeč pro batolata není jazykem, ale symbolickou pomůckou mluveného jazyka. Znaková řeč pro batolata je tvořena řadou vymyšlených manuálních posuňků, které jsou obrazové, tzn. jsou velmi podobné předmětu nebo situaci, ke které se vztahují. Konkrétním příkladem je dětský znak pro „hladový” vytvořený olíznutím rtů jazykem a třením bříška pravou rukou nahoru a dolů; „ospalý” se dělá ukázáním oběma ukazováčky nad otevřené oči a zavřením očí těmito prsty. Některé dětské znaky jsou vypůjčeny ze skutečné znakové řeči, zvláště tam, kde jsou znaky obrazové, ale na rozdíl od skutečné znakové řeči, která rychle váže velké množství znaků za sebou, aby vznikly úplné věty jako v mluvené řeči, znaková řeč pro batolata nemá žádnou běžnou gramatickou bohatost, avšak skládá se z jednoduchého užití jednotlivých slov nebo dětských frází, jako je „já spinkat”, skládajících se ze dvou nebo třech slov.
Čím znaková řeč pro batolata není
Znaková řeč pro batolata není jazyk. Velmi se liší, například od britské znakové řeči (BLS). BLS je ucelený lidský jazyk s bohatou slovní zásobou a složitou gramatikou. Cokoli dokážete říci mluveným jazykem, lze vyjádřit také znakovou řečí, dokonce velmi abstraktní nebo hypotetické myšlenky. Pozice rukou, obličeje a těla přispívají ke znakové řeči, s tím, že zásadní roli hraje tvar a pozice rukou v prostoru. Člověk může pomocí znaků dokonce „šeptat” tak, že rukama pohybuje v malém prostoru v klíně, čímž zmenší běžný prostor pro vytváření znaků (hemisférický prostor před tělem gestikulujícího). BSL má gramatiku od angličtiny tak odlišnou, jako se od ní například liší francouzská gramatika. Každý ze světových znakových jazyků vyvinul svou vlastní slovní zásobu a gramatiku v rámci sdružení hluchých, kde se používá. Takže kojenecká znaková řeč se od skutečného znakového jazyka velice liší.
Jak se používá kojenecká znaková řeč?
Důležité je poznamenat, že nemluvňata mohou zvládnout slova a znaky pouze tehdy, jsou-li zapojeny patřičné kognitivní schopnosti, jako je např. spojená pozornost. Jinými slovy dítě musí být schopné udržovat oční kontakt s rodičem, sledovat namíření oka rodiče na předmět, který je pojmenováván nebo předváděn znakem a pak si uvědomit, že slovo/dětský znak, který rodič používá, se musí vztahovat k tomu předmětu nebo události. Takové schopnosti se rozvíjí pomalu během prvního roku života. Malé děti je samozřejmě možné naučit přímo napodobovat zvuky nebo dětské znaky, ale pokud je nepoužívají symbolicky, jsou to jen motorické vzorce a mají málo co společného s významem.
Podle těch, kteří znakovou řeč pro batolata používají, byť je možné s ní začít již kolem 6-7 měsíců, je nejúspěšnější, pokud se začne kolem 11 měsíců, kdy dítě již produkuje celou řadu zvuků a zjevně přitahuje pozornost druhých k věcem ve svém okolí. Znaková řeč pro batolata se vždy používá zároveň s mluveným jazykem: Maminka například řekne: „Jsi ospalý?” a současně udělá znak pro „ospalý”. V každém případě by rodiče měli používat slova a dětské znaky současně. Tyto komunikační symboly nemají sloužit jako náhražka mluveného jazyka.
Znaková řeč pro batolata je považována za „zdokonalenou gestikulaci”. Jinými slovy znaková řeč pro batolata je postavena na přirozeně se vyskytující, byť omezenější, tendenci používat gesta symbolicky. Rodiče přirozeně používají velké množství posuňků, když mluví na svá děťátka: gesta pro pa pa, pusinka, objetí, už není, a podobně. Znaková řeč pro batolata prostě využila tuto přirozenou tendenci.
Podporuje znaková řeč pro batolata jazykový rozvoj?
Podle některých dětských psychologů nemluvňata, jejichž rodiče používají znakovou řeč pro batolata, produkují své první posuňkové znaky až o tři měsíce dříve než první slova. Nicméně detailní přehled veškeré příslušné literatury odhalil, že na základě řádné analýzy byla první slova ve znakové řeči batolat a první slova v mluvené řeči vytvořena v přibližně stejné době. Toto dává smysl, pokud si vzpomeneme, že musí být splněny určité kognitivní předpoklady jak pro znakovou řeč batolat, tak pro mluvení.
Naučí se všechny děti znakovou řeč pro batolata stejně? Studie znakové řeči pro batolata ve skutečnosti ukázaly, že existují obrovské individuální rozdíly v tom, jestli nemluvně používá znakovou řeč nebo ne. U prvních 5 až 15 posuňkových symbolů je výsledkem: některé děti mluví dříve a neprojevují přílišný zájem o posuňkové znaky; některé děti hojně používají mluvenou řeč i znakovou řeč pro batolata současně; některé jsou pomalé v obou případech. Téměř u všech dětí, které se setkávají s obojím, nastává období, kdy používají současně znakovou i mluvenou řeč. Děti často používají znaky pro některé věci a slova pro jiné. Slovo „květina se vyslovuje těžko kvůli seskupení souhlásek „kv” na začátku slova, takže děti, které se naučily znakovou řeč batolat, raději použijí znak pro květinu (jednoduché gesto přivonění k ruce), než by vyslovovaly složité slovo. V jiných případech mají přednost mluvená slova. Studie také prokázaly, že používání znakové řeči batolat se rychle vytrácí mezi 19. – 26. měsícem a potom u většiny dětí zcela vymizí.
Může být zavedení znakové řeči batolat škodlivé?
Podle jednoznačného vědeckého závěru znaková řeč batolat sice nijak zvlášť neurychlí osvojení jazyka, ale také v žádném případě mluvené řeči nebrání. Většina matek se však se svými dětmi velmi dobře dorozumí i bez znakové řeči batolat, rychle se naučí rozeznávat, co znamená dětský pláč, a rodič i dítě vypadají, že se dobře dorozumí i v prvních měsících přes bariéru chybějící mluvené řeči. Pokud se však rodiče rozhodnou používat znakovou řeč batolat, měli by cvičit znaky a dobře se je naučit, než je předvedou dětem, takže když jsou používány, jsou zcela přirozeným doplňkem mluvy. Kromě toho je důležité, aby matky i otcové mluvili a vzájemně působili na děti zcela přirozeným způsobem a nedělali to “vyučovací” metodou.
Konečně znaková řeč batolat se může hodit, jestliže se v rodině vyskytují poruchy řeči nebo opožděnost v mluvení, zvláště u chlapců. Je dobré si zapamatovat, že formy posuňkového jazyka, jako např. Makaton, se používají po desetiletí u dětí s poruchami učení, takže v tomto ohledu není znaková řeč batolat novým vynálezem. Nové je pouze její rozšíření na děti, vyvíjející se normálním způsobem, které netrpí žádnou poruchou.
Podporuje použití znakové řeči nemluvňat sociální působení?
V literatuře se objevují tvrzení, že použití znakové řeči batolat podporuje vzájemné sociální působení mezi dítětem a rodičem, ale tato tvrzení lze obtížně hodnotit díky nedostatku řádných kontrolních skupin a nedostatečně velkých vzorků. Kdyby bylo pravdou, že používání znaků zlepšuje sociální působení a děti jsou tudíž méně frustrované, pak by muselo platit, že hluché děti hluchých rodičů, používajících znakovou řeč, by byly méně frustrované než slyšící děti a nemusely by procházet tím, čím procházejí ony. Neexistují však údaje, potvrzující takovou myšlenku. I když někteří rodiče rádi používají znakovou řeč nemluvňat, jiní tvrdí, že jim připadá příliš umělá a brzy to vzdají. Je tudíž moudré používat znakovou řeč batolat pouze, pokud vám jako rodičům připadá přirozená. Kdykoliv rodič aktivně přemýšlí o tom, co se snaží dítěti sdělit, je to vlastně nepřirozené. Ještě důležitější je, že znaková řeč pro batolata by nikdy neměla být považována například za prostředek ke zvyšování IQ, protože pak rodič sklouzne do režimu výuky a znakovou řeč nebude používat jako přirozený posuňkový prostředek, určený k radostnější komunikaci.
Slovo na závěr
Znaková řeč pro batolata, pokud je používána přirozeně, je zábavným posuňkovým doplňkem mluveného jazyka, ale v žádném případě by samozřejmě neměla nahrazovat mluvení, knihy nebo hry. I když neexistuje žádný průzkum v oblasti gestikulování ve spánku, je velice pravděpodobné, že mozek upevňuje osvojování posuňků během spánku a že nemluvňata si procvičují některé komunikační znaky. Od jedné americké maminky, jejíž batole dělalo hodně posuňků, pochází roztomilá historka:
„Znak“ pro „signalizační světlo” si vymyslel sám. Pravou ručku drží přibližně 15 cm od obličeje, dlaní proti sobě s roztaženými prstíky a mává s ní dozadu a dopředu mezi uchem a ústy. Je to výrazný znak a jako jediný ho používá pro signalizační světlo (několik jeho znaků má vícero významů – jeden používá zároveň pro „oheň”, „džus” i „motýla”; někdy to trochu mate!) Znak používá důsledně, kdykoliv vidí signalizační světlo, ať už je to v životě nebo v knihách. Nikdy jsem ho předtím nesledovala ve spánku, takže nevím, jestli to dělal už dříve, ale byla jsem z toho u vytržení. A vzhledem k tomu, že tento znak dělal dvakrát asi s minutu a půl dlouhou přestávkou mezi posuňky, nevypadalo to na mimovolné gesto, ale spíše na reakci na něco, co se mu zdálo. Momentálně má ve své slovní zásobě asi 30 znaků – asi se budu muset v noci dívat, o čem se mu ještě zdá!”
Pokud se rodičům podaří zcela přirozeně používat dvou-režimovou kombinaci znak / mluvené slovo, může znaková řeč pro batolata vést k obohacení vzájemného působení s dítětem i k pobavení. Chceme především, aby naše děti byly veselé a aktivní, aby začaly stále více samostatně komunikovat a aby se zapojily do plynulých rozhovorů s druhými. Zda k tomu dojde prostřednictvím řeči a přirozených gest nebo prostřednictvím řeči a znakové řeči pro batolata je otázkou osobní volby.