Testů, které žena v průběhu těhotenství musí podstoupit, je celá řada. Důvod, pro nějž jsou prováděny, je nasnadě – vyloučit případné odchylky od normálu, odchylky, které by mohly ohrozit zdraví nejenom plodu, ale také matky.
Železo je pro organismus nezbytně nutnou složkou, neboť díky němu mohou červené krvinky přenášet kyslík. Železo je uchováváno, a to ve formě feritinu, v kostní dřeni, játrech či slezině. Kontrolu obsahu lze provádět za využití tří způsobů. První z nich představuje tzv. ferinémie. Ta měří množství železa uloženého v organismu. Ženy mají tyto hodnoty vždy nižší než muži, protože spotřebovávají velké množství želena na obnovení červených krvinek, které ztrácí při menstruaci. Z tohoto důvodu se jim železo v těle také hůře ukládá. Druhým způsobem je tzv. transferinémie. Transferin představuje bílkovinu, která na sebe váže železo a následně ho krví přenáší do jednotlivých orgánů. Nedostatek této bílkoviny znemožňuje využívat železo dokonce i tehdy, když se ho v těle nachází relativně dostatečné množství. Třetím typem je siderémie. Tento způsob vyjadřuje množství železa, které se váže na transferin cirkulující v krvi. Tato hodnota informuje o množství železa, které je orgánům a tkáním reálně k dispozici.
V samotném počátku těhotenství jsou prováděny testy na infekční onemocnění. Mezi ně patří mj. syfilis. Tato nemoc je dosud relativně dost rozšířená. Pokud je odhalena na počátku těhotenství, dá se snadno léčit a pro plod nepředstavuje nebezpečí. Naproti tomu u žloutenky typu B a C či AIDS je riziko přenosu těchto onemocnění na plod velmi vysoké. Důležité v tomto ohledu je o infekčním stavu vědět. Pokud plod nebyl nakažen až v průběhu těhotenství, je možné přijmout taková opatření, aby byla snížena případná rizika na minimum, a to právě v okamžiku porodu.
Toxoplazmóza a zarděnky jsou dvě nemoci, které jsou u dospělého často bezpříznakové a nesou s sebou pouze malé riziko. Velké nebezpečí však mohou být pro plod (ten může být trvale poškozen), pokud se matka nakazí v prvních týdnech těhotenství. Kontroly toho, zda je matka vůči těmto chorobám imunní, se proto provází v samém počátku gravidity. V případě, že je žena chráněna, není již třeba tyto testy opakovat. Jestliže je ovšem výsledek negativní, měly by se tyto testy provádět každé tři měsíce, aby bylo zjištěno, zda se žena nenakazila v průběhu těhotenství.
SARTI, Paolo – SPARNACCI, Giuseppe. Těhotenství a péče o dítě (kompletní průvodce od početí do věku šesti let). Praha: Nakladatelství SUN, 2007. ISBN 978-80-7371-143-6.