Děti se na lidskou tvář dívají velmi rády, ikdyž je jen nakreslená. Když mluvíme k novorozenci, připadá nám přirozené, že se k němu sehneme, zvýšíme tón hlasu a více používáme mimiku. Instinktivně tak reagujeme na stupeň vývoje malých dětí. Novorozenci totiž dokážou zaostřit zrak jen na předměty, které se nacházejí ve vzdálenosti 20-30 cm, vnímají především vyšší tóny a mají rády láskyplný a emotivní projev.
Proto platí, že čím více bude náš projev expresivní a čím silněji budeme vyjadřovat své city, tím snadněji si dítě spojí naše reakce se svými zkušenostmi. Nejlepší příležitost k učení soustředěnosti bude mít, když mu poskytneme vřelou tělesnou přítomnost a budeme se mu dívat do očí. Profesor Reuven Stein vysvětluje: “Je důležité, abychom si vědomě vytyčili jako cíl snahu přivábit pozornost dítěte. To platí zejména tehdy, když dítě nereaguje na blízkou osobu, která se pokouší zachytit jeho pohled. A měli bychom si zapamatovat, že takový nedostatek interakce, o jehož důsledcích na citový rozvoj dítěte se hovoří již dlouho, může poškodit i jeho schopnost učení.” Nejen to. Expresivita při předávání informací usnadňuje učení i studentům, kteří už z plenek vyrostli hodně dávno.