Uvádí se, že z celkové populace je cca 10-15% lidí levorukých. Levorukost neboli leváctví znamená, že dotyčný preferuje levou část svého těla, kterou má obratnější. Nejedná se tedy jen o levou ruku, ale třeba i o preferenci levé nohy při kopání do míče, lépe vyvinutý zrak u levého oka, nebo sluch u levého ucha.
V minulosti byla levorukost považována za nepřípustnou a leváci byli násilně přeučováni na pravou ruku. Ovšem levorukost je přirozeně vrozená vlastnost, nikoli nedostatek. A proto přeučování vedlo v mnohých případech k poruchám duševního vývoje. Mezi nejčastějšími projevy se řadí pohybový neklid, zvýšená agresivita nebo naopak bojácnost, sklon k samotářství, pomočování nebo koktavost.
V dnešní době jsou naštěstí leváci ve společnosti akceptováni a mnohé výrobky jsou jim přizpůsobovány. Jak tedy přistupovat k dítěti, u nějž je vedoucí levá mozková polokoule? Už batoleti bychom měli podávat předměty/hračky tak, aby se samo mohlo rozhodnout, kterou rukou je bude uchopovat, a rozvíjelo tak aktivitu své “vedoucí” ruky. Učíme-li dítě jíst příborem opět by mělo mít na výběr, kterou rukou uchopí lžíci. Nucení levorukého dítěte ke kreslení pravou rukou povede leda ke ztrátě jeho zájmu o kreslení. To stejné platí i o psaní.
Pokud si nejsme úplně jisti pravorukostí nebo levorukostí u svého dítěte, existuje mnoho vědeckých testů, které by měli vést ke zjištění preferované ruky. Čím dříve určíme vedoucí ruku u dítěte, tím dříve mu můžeme začít pomáhat s jeho rozvojem.