Nedávno jsem četla článek v jednom časopise pro maminky o životě maminky, která porodila miminko ve Vietnamu. Příspěvek mě velice zaujal a proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o hlavní myšlenky. Úroveň zdravotní péče i způsoby výchovy se v různých zemích liší. Po přečtení několika příspěvků jsem si uvědomila, že jsem velice ráda, že jsem těhotenství i porod absolvovala v zemích českých. Mnohdy si jako maminky stěžujeme, jak těžké to máme na rodičovské dovolené. V podstatě se máme dobře, protože úroveň zdravotní péče je u nás na vysoké úrovni, dostupnost taktéž.
Nevěděla jsem, jaké rozdíly v péči i ve výchově mají vietnamské ženy. Žijí vedle nás už mnoho let a ani si to neuvědomujeme. Měla jsem možnost být s jednou ženou této národnosti na oddělení šestinedělí. Škoda, že neuměla vůbec česky, vše překládal její manžel. Vyptala bych se jí na tuto problematiku osobně.
Vietnam není příliš vhodný pro život s miminkem. Je zde plno hluku, všudypřítomná špína, velký zápach a znečištěný vzduch. Dalším negativem je, že se maminka nemůže procházet s kočárkem běžně po ulici, protože tam nejsou chodníky na chození, místo nich jsou tu restaurace nebo parkoviště pro motorky.
Vietnamci děti milují a narození potomka je pro jednoduše řečeno štěstí. Samozřejmým předpokladem toho, aby dítě mohlo přijít na svět je tady manželství. Předmanželský sex není moc častý. Vietnamci nazývají ženu, která se do třiceti let nevdá a nemá děti jako za tu „kterou nikdo nechce“. V případě že se žena vdá, rodina ihned předpokládá, že bude mít miminko. V takovém případě se rodina soustředí na jídelníček. Většina žen přibírají 15 až 20 kg, pijí vysoce kalorická, různě ochucená mléka, hodně se jim doporučují vyvařené vepřové klouby a kosti. Tvrdí, pokud budou jíst hodně, narodí se jim zdravé a silné děti. Těhotná by si neměla barvit vlasy, líčit, lakovat nehty, protože by tím brala svému nenarozenému dítěti krásu. Klasický pohled na těhotnou Vietnamku je žena v jakémsi pyžamku, která se drží za záda a kolébavou chůzí míří ke své motorce. Ani v tomto období nemá žena jinou možnost, než jezdit na motorce, protože je to jediný dostupný dopravní prostředek.
Zdravotnictví ve Vietnamu je rozděleno na dvě úrovně. S běžnými nemocemi se chodí na místní kliniku, kde pracují převážně zahraniční lékaři. Složitější případy se řeší ve větších městech jako je Singapur, Bankok nebo Honkong. Co se týče lékařské péče, většina Vietnamek absolvuje klasická vyšetření podobné těch v České republice. Může si ale říci, jakým způsobem chce rodit. Není proto, že by tyto ženy měly úzkou pánev a byly malé, ale v podstatě to funguje jako byznys, protože se spontáně rodící ženou musí lékař strávit více času, císařský řez je rychlý a dostanou za něj hodně peněz. U porodu otcové nebývají, i když existují vyjímky.
Vietnamky mají mateřskou dovolenou 6 měsíců, odcházejí na ní 2 měsíce před porodem a 4 měsíce po porodu jdou již do práce. O dítě se starají prarodiče nebo chůva. Prarodiče, které se starají o dítě do výchovy vnoučete hodně mluví. Většinou říkají, že jenom tlusté dítě je hezké, roztomilé a bude chytré a vysoké jako dítka ze Západu. Jesle a školky ve Vietnamu fungují, rodiče si je ale musí platit, stejně jako základní školu.Ve škole chodí děti v uniformách, školní systém připomíná vojenský dril. Většina Vietnamců chce svým dětem zajistit dobré vzdělání, nejlépe na zahraniční univerzitě. Vietnamské děti jsou velice ukázněné, nekřičí v letadle, ani v autobuse.
Jsem velice ráda, že jsem opravdu rodila v České republice a nemusím toto řešit. Jak se říká, všude dobře, doma nejlépe.
Zdroj: Časopis Maminka, prosinec 2011.