Každá žena jednou stojí před rozhodnutím, zda mít děti či ne, a za jakých podmínek. Není to pro nás mnohdy jednoduché, zda volit kariéru, či jít na mateřskou. Některé ženy mateřství odkládají na později. Dneska je spíše trend mít děti až po třicítce. Myslím si, že to není dobře. Sama jsem také před tímto rozhodnutím stála. Po vysoké škole jsem nastoupila jako zdravotní sestra na jednotku intezivní péče. Práce mě velice bavila a naplňovala. Přinášela mnoho zkušeností, radosti, ale i těžších chvil, která k nemoci, umírání a smrti prostě patří. Myslím si, že mě to velice obohacovalo, jak ve vztazích k druhým lidem, tak v životních zkušenostech. Tato profese je velice náročná, jak fyzicky, tak ale i psychicky. Nikdy nelituji, že jsem školu vystudovala a mířila tímto směrem. Postupně i u mě, jako u většiny žen našeho věku, mě začaly tikat biologické hodiny a já se s manželem rozhodla pokusit se o miminko. Podařilo se nám to na první pokus. Krátce nato jsem ale potratila. Nějaký čas jsme počkaly a opět se pokusily. Opět nám to vyšlo na první pokus, z čehož jsme měly velikou radost.
Těhotenství jsem si nesmírně užívala, vše připravovala a těšila se spolu s manželem a rodiči na miminko. Z práce jsem musela odejít na nemocenskou, protože pracuji ve velice rizikovém prostředí, co se týče možnosti nákazy plodu. Nyní jsem už třetí rok na rodičovské dovolené. Mám dva chlapečky. I druhé těhotenství probíhalo v pořádku a moc jsem si je užívala. První chlapeček by měl brzy nastoupit do mateřské školky. Druhý má necelý rok. Když vlastně teď přemýšlím, jak vše jako rodina budeme zvládat, když se budu muset vrátit do práce. Nedokáži si to představit, skloubit pozici zdravotní sestry na jednotce intezivní péče s pozicí matky dvou malých dětí. Je to velice složité, pomoc okolí musí být opravdu veliká. Práce zdravotní sestry je velice náročná a myslím také hodně nedoceněnná. Jako matka tedy teď stojím před rozhodnutím, zda na úkor rodiny se vrátit do této pozice nebo začít pracovat jinde. V hlavě se mě honí mnoho myšlenek, ale vím, že nechci ztratit ty krásné chvilky, které s dětmi můžemaminka zažívat. Sloužit víkendy, noční, všechny svátky, dny, které budou mít děti volno, já jako jejich matka budu v práci. Žena je v tomto okruhu vlastně na trhu práce odepsaná. Protože když se chce věnovat dětem, tak nemá takové možnosti jako žena svobodná, bezdětná. Když už pak děti odrostou, je žena příliš stará na to, aby mohla vykonávat některé pozice.
Mateřství je pro mě velká zkušenost, která mě přinesla mnoho radosti, starostí, všedních i nevšedních chvilek, které bych jako bezdětná nikdy nezažila. Vážím si toho a jsem za to vděčná. Bez dětí by byl život zcela prázdný. Vztah muže a ženy by byl také nijaký, pokud by nebyli děti. Ty nám opravdu rychle odrostou. Ať už také stojíte před tímto rozhodnutím, přeji vám všem maminkám, abyste se rozhodly co nejlépe, ku prospěchu celé vaší rodiny.
článek se mi velice líbil, je takový ze života…..přeji všem maminkách ať se rozhodnou správně!
Moje dvojčata musela být mimo kolektiv kvůli alergiím a astmatu do jejich pěti let….původní zaměstnání jsem tedy musela opustit, ale nelituji…život mi přinesl do cesty jinou práci, která mě nesmírně baví a přináši radost…platí staré známé přísloví…. všechno zlé je pro něco dobré….i když třeba nejdříve vůbec netušíme co nám to přinese….přeji jen to dobré a sluníčkové dny! ♥
Dani, děkuji i Vám přeji hodně štěstí. Můžu se zeptat, jaké je ta práce, která se vám připletla do cesty? Hezký den přeje Lenka.