Ženy, které mají již na dohled čtyřicítku nebo dokonce již ji mají těsně za sebou, jsou prý příliš staré na to, aby mohly mít děti. To bývalo velmi rozšířené mínění, pevně zakořeněné v srdcích a hlavách tolika mužů i žen, rodičů a prarodičů, lékařů a poradců. Je to možná dodnes jeden z důvodů, proč se nejedna žena obává mít dítě kolem čtyřiceti let věku.
S problémy nutno počítat
Není žádným tajemstvím, že plodnost ženy v průběhu jejího života klesá. Na nejvyšší úrovni je ve dvaceti, zatímco ve čtyřiceti se jen málokterá žena může otěhontnět bez potíží. Ale to jsou tak všeobecná tvrzení, že pro jednotlivou ženu nemohou mít skutečný význam. Existuje mnoho žen, které byly plodné až v pozdních letech. Staly se matkami teprve tehdy, když nalezly správného partnera, životní vyrovnanost a jistotu v povolání. Příroda, naše přirozenost, nezná takové “magické” hranice (30, 35, 40 nebo 45 let). Máme čísla rádi, vždyť jsou pro náš běžný život důležitá (plnoletost, narozeniny, výročí svatby a jubilejní oslavy). Přestože žádné skutečné meze neexistují, zaškrtávají lékaři v těhotenských průkazech u žen od 35 let políčko označující “riziko”. Co to všechno znamená, tím bychom se chtěli zabývat dále.
Mateřství v pozdějším věku se stává běžným případem
Vzrostl počet žen, které mají dítě až v pozdějším věku. Před dvaceti lety jen jedna žena z padesáti přivedla své první dítě na svět v 35 letech nebo později. Před deseti lety už to byla jedna žena z patnácti, dnes je to každá pátá. “Pozdní prvorodička” byla dříve výjimka, dnes je tento pojem čímsi takřka normálním. V posledních letech se podstatně změnil náš způsob života. Ženy většinou nemusí těžce fyzicky pracovat, zažijí méně těhotenství a méně porodů, a také déle žijí. V mnohém se zdokonalila rovněž medicína, péče o těhotné ženy a především porodnictví (perinatologie).
Všechny těhotné chodí na preventivní vyšetření a připravují se na porod. Nebezpečí rozpoznáme dřív, než nastanou komplikace. Tak se matkám v těhotenství a při porodu dostává z lékařského hlediska daleko kompetentnější péče, stejně jako jejich maličkým. Mají tudíž podstatně vyšší šanci než dříve, že v těhotenství i po porodu zůstanou zdravé a přivedou na svět zdravé dítě. Jaká jsou vlastně rizika a medicínské problémy v případě žen s prvním dítětem po 35, nebo dokonce po 40?
Možná vyskytující se nebezpečí:
Plodnost
Prvním problémem je vůbec přijít do jiného stavu. Šance na úspěch se s věkem snižuje. Přibližně každá čtvrtá žena mezi 35 a 39 lety s tím má problémy, a když plánuje první dítě až s počátkem čtyřicítky, může na padesát procent počítat s potížemi. Mezi ženami kolem třicítky má problémy s otěhotněním jen každá šestá.
Potrat (abortus)
Jestliže těhotenství skončí dříve, než je dítě schopno života, nastane tzv. “potrat”. Plod je schopen přežití teprve od 22. týdne gravidity. Při počítání týdnů vycházejí ostatně gynekologové z prvního dne poslední menstruace. To je trochu nelogické, protože podle takových počtů není žena “v prvním týdnu” ještě skutečně gravidní. Nicméně u tohoto způsobu zůstáváme, protože jsme mu uvykli. Přetrvává dokonce i v době ultrazvuku. Potraty se dějí téměř vždy v raném těhotenství, tj. ve druhém měsíci nebo počátkem třetího, většinou před 10. týdnem. Nebezpečí, že jiný stav skončí potratem, je u čtyřicetileté ženy asi trojnásobné proti ženě třicetileté.
Postižení, poškození při porodu a deformace
Výrazné postižení nebo porodní poškození se dnes vyskytuje skromněji než dříve (u méně než jednoho procenta všech narozených dětí). Příčinou jsou většinou infekce v době těhotenství nebo porodní komplikace. Ty mohou nastat při předčasném porodu (před 32. týdnem), kdy jsou mozek a plíce dítěte ještě nedostatečně zralé, nebo při potratu v důsledku dlouhotrvajícího nedostatku kyselin.
Existuje jedna výjimka: deformace a postižení spočívající na narušení chromozomů (např. trisomie 21, tzv. Downův syndrom) se u dětí starších matek vyskytují častěji. Riziko je ve 40 letech asi desetinásobné (1 : 80) ve srovnání s matkou třicetiletou (1 : 800); v 36 letech je riziko asi 1 : 300. Rok od roku se více a více žen rozhoduje pro speciální prenatální diagnostiku za pomoci ultrazvuku (testy v průběhu těhotenství), a jsou-li starší, též pro punkci plodové vody a analýzu chromozomů. Tak můžeme ve stále větší míře odhalit děti s Downovým syndromem již před 20. týdnem těhotenství a jejich vývoj přerušit (tyto děti nepřijdou na svět).
Downův syndrom. Jedná se o geneticky podmíněné onemocnění zapříčiněné genomovou mutací, jejímž výsledkem je trizomie 21. chromozómu (zdravý člověk má dva 21. chromozómů, postižení tímto syndromem tři). Děti trpí celkově sníženým svalovým tonusem (hypotonií). Vzrůst je malý, muži mívají kolem 147-162 cm a ženy asi 135-155 cm. Mohou se objevovat také epileptické záchvaty. Postižení jsou náchylnější ke kardiovaskulárním onemocněním a v dospělosti je 3-5× častěji postihuje Alzheimerova nemoc.
Rizika těhotenství. Je onen křížek, jímž označuje lékař těhotenství žen nad 35 let za rizikové, vůbec ještě oprávněný?
Porodníci porovnali průběh těhotenství a porodu u 164 788 žen, které přivedly své první dítě na svět v Hessensku mezi lety 1990 a 1995. Výsledky uveřejnili v odborném časopisu Porodnictví a ženské lékařství. Ukázalo se, že ženy ve věku mezi 35 a 39 lety vcelku neměly častější potíže než mladší ženy mezi 18 a 34 lety. Až u žen nad 40 let se poněkud častěji objevovala těhotenská cukrovka a také nízká porodní váha dítěte.
Rizika porodu. Velký rozdíl je ovšem v počtu porodů císařským řezem. Každá druhá žena, která měla první dítě ve 40 letech nebo později, rodila císařským řezem.
Maminky stárnou, nic neobvyklého
Co říci závěrem. Je lepší mít dítě ve dvaceti, nebo později? Odpověď není jednoznačná, ale psychologové naopak dávají přednost starší mamince. Prý jsou to zralé ženy, které vědí, co chtějí. Často jsou i materiálně zajištěné a proto jsou tím víc v klidu. Vedou děti k větší důslednosti a nebývají tak hysterické. A souhlasí s tímto stavem i dětští psychologové. Pokud si je žena jistá, že těhotenství zvládne, lze obecně říci, že obecně starší matky jsou prostě lepší. Maminky mezi třicítkou a čtyřicítkou i lehce po jsou víc v pohodě. Většinou méně křičí, nebývají hysterické kvůli maličkostem děti víc motivují, než srážejí ve výchově. Takže pokud své potomky zvládnou fyzicky, ať vychovávají nového človíčka na tomto světě.
Zdroj:
Kniha Raben Biermann, Maminkou ve čtyřiceti? vydavatelství Portál, rok 2006
cs.wikipedia.org
www.mojebetynka.cz