Klára V., autorka tohoto příspěvku se umístila na 2.místě v soutěži „Můj nejkrásnější zážitek z těhotenství“.
Mohla bych popsat první šťouchnutí nebo kopanec našeho miminka nebo procházku v lese, na které jsem ucítila jeho přítomnost, první ultrazvuk, první pohlazení bříška, a další. Ale uberu se jiným směrem – k zdravotním problémům a jak jsem z nich vyvázla!
Rok 2011 nezačal právě moc šťastně. V lednu jsem potratila a čekala mě revize dělohy. Nic příjemného, dalších pár měsíců bez milostného života a vyhlídky na nový život.
S přítelem jsme se s tím vyrovnávali a přemýšleli, co dál. Náš vztah nebyl zrovna vyrovnaný a vlastně jsme nevěděli, co „bude“.
Pak nastal najednou obrat …zásnuby a plánování svatby. Byla jsem šťastná a vypustila jsem z hlavy myšlenky na další otěhotnění. Jen jsem zašla za léčitelem pro srovnání zdraví a po třech měsících jsme se snažili o miminko. Nijak jsem to neřešila. Říkala jsem si „hned to zase vyjít nemůže“. Zkoušela jsem si svatební šaty a připravovala společně s přítelem svatbu. Šaty jsem vybrala opravdu nádherné. No a pak, asi za 14 dnů překvapení: jsem těhotná! Měla jsem ohromnou radost, ale trošku obavy, jestli se za dva měsíce vejdu do šatů. Chodila jsem na prohlídky k lékaři a doufala, že tentokrát vyjde těhotenství lépe. Vyšlo, až na cystu, o které mě informoval: „Na pravém vaječníku máte cystu 6,5cm velkou…, bude nutná operace v celkové anestezii v těhotenství, necháme to po vaší svatbě.“ Ach jo…zoufala jsem si…co teď? Nepanikařila jsem a chystala vše dál na svatbu. S operací jsem vůbec nepočítala a naopak – cystu jsem začala léčit „mentálně“. Představovala jsem si, jak mizí a jak je vaječník neporušený. Taky jsem si říkala, jak ji lékař vidí a jak se diví, že v mém těle cysta není. No a pak jsem na ni zapomněla.
Párkrát jsme ještě použili se snoubencem techniku léčby Reiki, kdy se přiloží ruce na postižené místo. A zase jsem na ni nemyslela. Byla tu svatba – ještě hezčí, než jsem si představovala a i když už bříško bylo vidět, do šatů jsem se vešla a bříško perfektně skryly. Byla jsem šťastná a nadšená. Po svatební cestě, kterou jsme si užili, mě čekala návštěva gynekologa. Když jsem k němu jela na prohlídku, úplně mi vypadala cysta z hlavy…“Hergot a co ta cysta…“ – najednou mě popadla panika, jestli tam bude nebo ne.
Následoval ultrazvuk a prohlídka miminka, a pak vaječníku. Gynekolog se díval, díval a nic nemohl najít…díval se znovu, podrobněji. No a pak konstatoval „ta cysta tam není…nebudeme to tedy řešit.“ V tu chvíli jsem byla šťastná. Přítel mě držel za ruku a já jsem byla moc ráda, že s miminkem nemusíme na operaci. Lékař se ještě chvilku divil, prohlížel vše okolo a řekl, že i vaječník je naprosto v pořádku. Byl to perfektní den a od té doby i těhotenství pokračovalo lépe. Už jsem překlenula kritické 3 měsíce a přišel měsíc čtvrtý, od kterého se cítím čím dál tím líp. Jsem ráda, že jsme zdraví – já i miminko!