Bylo mi 29 let. S manželem jsme měli syna, kterému byly 2 roky. Hrozně moc jsem si přála druhé dítě. Manžel byl spokojený jedináček, kterému v dětství nic nescházelo. Já jsem byla jedna ze tří sourozenců, která měla také spokojené dětství. Každý jsme tedy měli na druhé dítě jiný názor… Ale nakonec jsme se vzájemně domluvili, že to zkusíme.
Poté, co jsem vysadila antikoncepci, jsem snad okamžitě otěhotněla. Měla jsem z toho obrovskou radost. Když jsem šla k paní doktorce, aby mně potvrdila moji domněnku, že jsem těhotná, myslela jsem si, že mně mou dobrou náladu nemůže pokazit vůbec nic. Tenkrát (byl červen roku 2004) se ale přece jen nějaký mráček na modrém nebi objevil.
Paní doktorka mi sice potvrdila, že jsem těhotná, ale současně mi sdělila, že nečekám jedno miminko, ale hned dvě. S tím jsem nepočítala. Co tomu řekne manžel, kterého jsem musela tak dlouho přemlouvat? Jak to všechno zvládneme finančně?
Manžel mě opravdu mile překvapil. Vzal to úplně v pohodě a dokonce s úsměvem řekl: „Vždyť jsi říkala, že chceš DVĚ děti, tak jsem se podle toho zařídil“.
Tak jsem se začala těšit a připravovat. Těhotenství probíhalo úplně v pořádku. Sice jsem hodně trpěla nevolnostmi, ale na to jsem byla zvyklá z prvního těhotenství. Všechny prohlídky u paní doktorky byly bez problémů, ultrazvuky a veškeré testy v pořádku.
Pak přišel 20. týden těhotenství a s ním i plánovaná kontrola ultrazvuku. Tenkrát jsme tam šli společně s manželem. Paní doktorka, která mě prohlížela, nám s úsměvem oznámila, že obě miminka jsou opět chlapci. A pak zvážněla a dlouho něco kontrovala. Řekla, že je jedno miminko špatně otočené, a že se jí něco nelíbí na pusince. Ať se jdu na dvacet minut projít, snad se přetočí… To už jsem začala být nesvá. První, co mě napadlo, že bude mít miminko rozštěp. Nic jsem o téhle vadě nevěděla, jen to, že existuje… Po pauze nám paní doktorka ještě s jedním panem doktorem mou domněnku potvrdili. Nedokázali ale odhadnout, jak bude rozštěp rozsáhlý. Jestli bude jen na pusince nebo kompletní.
Musím ale říct, že pan doktor se zachoval naprosto úžasně. Okamžitě nás začal uklidňovat a pozval nás na 3D ultrazvuk, kde jsme měli trošku jasnější představy o tom, co můžeme čekat.
Dále jsem podstoupila odběr plodové vody, který byl u obou plodů v pořádku.
A zase tady byly pochybnosti. Jak to zvládneme? Dvojčata a ještě jedno s vadou? Budu je mít oba stejně ráda? Bydlíme na vesnici, jak se na to budou tvářit lidi??? Znovu tady byl manžel, který mě opravdu podržel svým klidem a optimismem. Uklidňoval mě: „Proč bychom to nezvládli. A lidi ať si říkají, co chtějí…“
Sedli jsme k počítači a hledali nějaké dostupné informace. Moc jich nebylo, ale nějakou představu jsme měli. Myslím, že mohu s čistým svědomím říct, že jsme byli se situací smíření, srovnaní, a že jsme se na příchod obou chlapečků opravdu těšili.
No a pak to přišlo. 36. týden těhotenství, 9. únor 2005. Narodili se mi dva krásní chlapečci. Pavlík s naznačeným rozštěpem předkožky a Petřík s kompletním pravostranným rozštěpem rtu, měkkého patra a čelisti. Milovala jsem je okamžitě. Všechny obavy byly najednou pryč.
Petřík už má za sebou tři operace. Když mu bylo 5 měsíců, tak mu paní doktorka Kučerová na Klinice plastické a estetické chirurgie v Brně „opravila“ ret, v deseti měsících potom měkké patro. Dále následovala korekce nosu a rtu, když byly Petříkovi 4 roky.
Pravidelně navštěvujeme ORL centrum, logopedii, foniatrii a ortodoncii (Petřík nosí horní rovnátko, protože má obrácený skus).
Dnes je klukům 5 let. Oba jsou šikovní a veselí. Nikdo neřeší, proč má Petřík na rtu jizvičku, proč má křivé zoubky a proč trošku hůř mluví. Prostě ho všichni znají od malička takového, a tak se tomu nikdo nediví.
Nebylo to úplně jednoduché a ještě máme hodně před sebou, ale neměnila bych. Vždyť jsou to naše zlatíčka. A já jsem šťastná, že je mám.
Dana Voráčová
Příspěvek převzat z webu: http://stastny-usmev.cz/ se svolením autorky.