Kuřátko a obilí
František Hrubín
Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli.
Pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
“Povězte mi milé ovsy,
kudy vede cesta do vsi!”
“Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.”
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
“Pověz milý ječmínku,
jak mám najít maminku?”
Ječmen syčí mezi vousy:
“Ptej se pšenic,vzpomenou si!”
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:
“Milé kuře je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!”
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:
“Vždyť jsi doma, za chalupou.
Slyšíš?V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní-
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.”
“Děkuji ti, žitné pole!”
“Pozdravuj tam ve stodole!”
“Koho, milé políčko?”
“Zrno i to zrníčko!”
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!”
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko.