Všechno co se děje kolem nás, se přenáší našimi smysly – zrakem sluchem, čichem a hmatem do mozku. Tam si tyto děje uvědomujeme. Vývojově nejmladší, avšak nejvyšší, nadřazená součást mozku je mozková kůra. Rozhoduje o tom, jak se k těmto dějům zachovat, neboli jak bude organismus reagovat. Jestliže ústřední nervová soustava řídí činnost člověka a všechno vzájemně souvisí jak uvnitř těla, tak navenek s prostředím pak z toho vyplývá, že nemoc je odpověď organismu na škodlivinu zvenčí, při čemž není porušeno ústrojí, nýbrž celé tělo. V nemoci určitého ústrojí, nesmíme tedy hledat jen poruchu tohoto ústrojí, nýbrž i poruchu spojů mozkové kůry s určitým ústrojím. Tím se stane, že mozková kůra nemůže vykonávat svou řídící činnost. Nemůže ji vykonávat také tehdy, jestliže je ústředí poškozeno např. přílišnou námahou, úlekem, strachem. Porucha se může projevit prostřednictvím spojů z mozkového ústředí přímo v některém tělesném orgánu, jako je srdce, žaludek. Tak všechno navzájem spolu souvisí.