Některé děti jsou od narození v noci vždy čilé. Zpočátku křičí, takže se musí k nim několikrát vstávat, ale ani po šesti týdnech, někdy ani po půl roce nejsou velké změny. Alespoň jednou dvakrát za noc se probudí, chtějí čisté pleny, nebo mají žízeň. Sklon k nočnímu bdění dovedou některé děti podržet velmi dlouho. Sotva se naučí žvatlat, budí ve čtyři hodiny ráno svým táta, mama. Nepřicházejí tím ovšem nikomu vhod. Ale i dvouleté a tříleté dítě dokáže být v jednu hodinu vyspané a projeví touhu si hrát. Často takové děti ze spaní hovoří a tak připravují svým rodičům velké trápení, neboť dospělý člověk v noci těžko usíná je- li probuzen. Pokud máte takové dítě, uvažujte o jeho životosprávě. Zaměstnáváte své dítě přes den dost aktivně, má dost hraček a tělesného pohybu, aby se přes den unavilo? Dodržujte přesně dobu spaní. Nekřičte na dítě. Nestrašte je. Nehrajte si s dítětem večer příliš divoce. Nebijte dítě. Nečekejte okamžitý úspěch. Výchova každého dítěte vyžaduje nekonečné trpělivosti. Nevzdávejte se hned svého ukázněného postupu. Budete ujištěna, že by si dítě nesprávným návykům nejen neodvyklo, ale ještě mnohem zhoršilo, kdybyste je nesmlouvavě nevedla.