Protože se sítě vyvíjí a chápe okolí po etapách, musí se tomu přizpůsobit tak jeho výchova. Asi do deseti měsíců ještě nechápe, co znamená slovo “ne”. Od roku do dvou se již staví proti, protože je to jeho jediný způsob, jak se projevovat. Až kolem druhého roku dozrává nervový systém dítěte. K důslednější výchově můžeme přistoupit ve chvíli, kdy začíná ratolest hovořit.
Nyní již můžeme pozorovat, že když dítě dělá zakázané činnosti a pozoruje přitom rodiče jak bude říkat opět “ne”. Rodiče by neměli ztrácet trpělivost a překročený zákaz by měl být doprovázen malým plácnutím, jinak později dojde k nadvládě dítěte nad rodiči. Kouzelné slovíčko “ne” musí fungovat jako rodičovská autorita. Lze říci, že platí dvě hlavní pravidla. Výchova musí být raná, protože se dá říci, že ve dvou letech se hraje o všechno. Je třeba také dodržovat, aby zákaz přišel v pravou chvíli a aby byl důsledně dodržován, někdy i za cenu mírného plácnutí, ale pokud to jde, tak raději bez něj.
Batole se má naučit milovat svobodu i řád, v jehož rámci tato svoboda platí. V tomto věku snadno najde zalíbení v učení se, co se má a co se nemá. Pochopí řád, který platí jako spolehlivou oporu pro své jednání a prožívání. Při výchově je třeba se vyhnout dvěma úskalím, na jedné straně hrozí, že dítě řád odmítne a naučí se poslouchat jen ze strachu nebo pro svůj prospěch, na druhé straně hrozí, že zlomíme vůli ke svobodě a že dítě na dlouho, možná na celý život.