Před třiceti lety bylo nemožné, aby se porodu zúčastnil otec dítěte. Dnes je to běžný standart. Ba naopak otec, který by se takto důležitého mezníku ve svém životě nezúčastnil by byl brán jako méněcenný. Možná to už sklouzlo k něčemu, co tlačí otce k tomu, že je to jeho povinnost. Kdo ví? Zda otec u porodu bude nebo ne je záležitost obou nastávajících rodičů. Někdy žena nechce, aby ji partner viděl v takové těžké situaci, kříčící, upocenou atd. Na druhé straně otec může odmítat se porodu zúčastnit ze strachu, že omdlí, ze zoufalství, že nebude schopen ženě pomoci od bolesti a utrpení. Je to tedy na zvážení, co oba chtějí.
Ze své vlastní zkušenosti musím říci, že bez manžela u porodu bych to asi nezvádla. To že se partner porodu zúčastní vyšlo tak nějak ze situace. Přál si tam být se mnou, já také chtěla, takže nebylo co řešit. První porod trval dlouho, necelých 27 h po odtoku plodové vody. Vypadalo, že to nakonec skončí císařským řezem, naštěstí jsem porodila přirozenou cestou. Bylo to neskutečně vyčerpávájící. Sama bych toto prožívat opravdu nechtěla. Druhý porod byl rychlejší, trval od odtoku plodové vody necelé 4 hodiny. Podpora a pomoc manžela byla k nezaplacení. Možnost chytit blízkého člověka za ruku, nechat si utřít čelo, podat skleničku s vodou, slyšet vlídná slova, dokáží rodičku uklidnit a pomoci jí nabrat sílu mezi kontrakcemi.
Přeji vám, ať je pro vás porod tím nejkrásnějším zážitkem.