První dokumentovaná zmínka o použití podtlaku při porodu hlavičky plodu pochází z roku 1706, ale za oficiálního autora myšlenky vakuumextrakce je považován Švéd Malmström, který si dal v roce 1954 patentovat kovový vakuový zvon, který přikládal na hlavičku plodu. Po dosažení podtlaku a přilnutí hlavičku tahem porodil.
Hlavní indikací použití vakuumextraktoru je urychlení druhé doby porodní, zvláště při dlouhotrvajícím porodu nebo při vyčerpání rodičky. Dá se tím pomoci i matce při porodu mrtvého plodu.
Vakuumextraktor je novější alternativa porodu plodu kleštěmi. Místo kleští se na hlavičku dítěte umístí umělohmotný zvon a hlavička se porodí.
Hlavní rozdíl oproti klešťovému porodu je, že se vakuumextrakce nesmí provádět při výraznější poruše zásobení dítěte okysličenou krví. Porucha zásobení plodu kyslíkem bývá nejčastější důvod k operačnímu ukončení porodu ve II. době porodní.
Nejčastější důvody k provedení vakuumextrakce:
•vyčerpání rodičky
•slabé děložní kontrakce
•nepostupující porod ve druhé době porodní
•určité ohrožení plodu nedostatkem kyslíku
•nespolupracující rodička
•silné krvácení ve druhé době porodní
•horečka rodičky
•nutnost ulehčení druhé doby porodní (srdeční, neurologické a jiné nemoci matky)
Princip vakuumextrakce se v podstatě nezměnil. Klasická kovová pelota (zvon) slouží k vybavení plodu vstouplého hluboko do porodních cest ve vypuzovací době porodní. Pelota je k dispozici v různých rozměrech, nejpoužívanější je o průměru 60-70 mm.
Pelota se nasadí na (pouze zralou) hlavičku plodu v oblasti vedoucího bodu (nejčastěji to bývá malá fontanela). Poté se plynule pomocí elektrické nebo ruční vakuové pumpy vytvoří bezpečný podtlak, kterým je pelota na hlavičce fixována. Prostřednictvím trakčního systému se táhne za pelotu za současného tlačení rodičky při kontrakci. Hlavička plodu se porodí a následně se zruší podtlak, sejme pelota a je dokončen vaginální porod. Před vlastním výkonem je vhodné provést nástřih k rozšíření porodních cest a usnadnění průchodu plodu.
Mezi zvonem a kostí lebky plodu se často vytvoří otok, který však do 3 – 4 dnů zmizí a nezanechává žádné následky. Vakuumextraktor by se neměl aplikovat u dítěte, kde je podezření na akutní nedostatek kyslíku, zde je vhodnější provést klešťový porod, při němž je vybavení plodu ještě o něco rychlejší.
Tvorbu otoků téměř úplně odstranil vynález měkkých silikonových zvonů, které přilnou na hlavičku plodu, a tím zabrání vzniku mrtvého prostoru. Jsou výrazně šetrnější i při zavádění, protože se dají stlačit v ruce a jednoduše zavést do pochvy.
Komplikace vakuumextrakce jsou poměrně malé, většinou se jedná o drobné oděrky kůže a o již zmiňovaný otok na hlavičce dítěte. Pokud má dítě po porodu problémy s adaptací, není to důsledek použití nástroje, ale prvotní příčiny, pro které bylo nutno nástroj použít.
Závěrem lze říci, že žádnou porodnickou operaci nedělá porodník bezdůvodně a to platí dvojnásob o vakuumextrakci.
Zdroj:
http://www.naseporodnice.cz
Pařízek A.: Kniha o těhotenství a dítěti, Galén, Praha 2009