Už od večera mi nebylo dobře, ale přisuzovala jsem to své „nenažranosti“ na rodinné oslavě, kde jsem musela ochutnat výtečně vypadající tácek s česnekovými jednohubkami. Bolelo mě ale břicho tak jaksi divně a tak jsem si šla lehnou dřív. Když jsem tak ležela cítila jsem pohyby svého miminka v bříšku a vykládala si s ním jak jsme toho dědu oslavili.. Najednou místo pohybu jsem ucítila nepříjemnou bolest jako při menses. Oj oj, co to bylo? Se zatajeným dechem jsem čekala co bude následovat, ale nic se nedělo, tak jsem o tom ani s partnerem nemluvila.
Po půlnoci mě vzbudilo čůrání, tak jsem šla na záchod a jak jsem ulehla do postele ucítila jsem tu samou bolest, která se po 10 min opakovala. Ležela jsem nervózně po tmě v ložnici a čekala co bude dál, dostavila se další ale slabší. To už jsem se zvedla a šla si pro moudrou knihu o těhotenství, kde jsem se dočetla, že na odjez do porodnice je zapotřebí mít tyto bolesti 2 hodiny po 5 min., jinak mě pošlou domů.
Tak jsem čekala a počítala po jak dlouhé době se bolesti dostavují. Při tom jsem pochodovala po domě a posedávala a polehávala kde se dalo. Do toho se ve dveřích objevil rozespalý přítel. „Co se děje?“ zeptal se. Tak jsem mu oznámila že už hodinu mám stahy, a že ještě hodinu počkáme a pak se uvidí. Rázem byl probraný a chtěl se oblíkat na cestu. „ Klid, klid.. já Ti řeknu až to bude aktuální, teď si běž lehnout, jsem tam za chvilku..“ odpověděla jsem klidně (ale klidná jsem rozhodně nebyla, jen jsem ho nechtěla polekat abych tu případnou cestu zvládli v klidu.)
Další hodinu se poslíčci objevili jen dvakrát a pak zase nic. Byla jsem nervózní, jelikož jsem byla celou noc vzhůru a přítel už taky nezabral a dokonce jsem byla i psychicky nachystaná že pojedeme rodit (pobrečela jsem si, že nevím co mě čeká a že se bojím a tisíckrát si promítla co bude a jak TO bude bolet)
Přítel nešel do práce jelikož byl přesvědčen (v tu dobu já ještě také), že TO za chvilku přijde a pojedeme. Ráno jsme ještě po probdělé noci chvilku usnuli. Během dne se bolesti dostavovali a zase ustupovali v intervalech 5-20 minut. Okolo jedné hodiny už jsem nevěděla co dělat. Čekat nebo se vydat do porodnice na kontrolu.
Tak jsem si tam zavolala a porodní asistentka mi poradila horkou vanu – ta že rozhodne. Tak jsem se na půl hodiny naložila do horké lázně a bylo mi fajn. Po koupeli se nic nedělo. Začalo to zase až za hodinu a zase slabě a pak silně a pak zase nic. Byla jsem naprosto zoufalá a přiznám se že i zklamaná že nic. Večer už jsem byla přesvědčená že to byl jen planý poplach a že TO přijde jindy, až nebudeme připraveni. Je to už dva dny a pořád nic – termín porodu máme v za týden takže ještě dost času na stresování.
CO JSOU TO VLASTNĚ POSLÍČCI…
Jako poslíčci jsou označovány mírné bolestivé projevy v podbřišku, nebo v dolní části zad. Jsou způsobeny děložní činností (děložními stahy, kontrakcemi). Tyto kontrakce nemají ještě za cíl vypudit plod z dělohy, ale připravují pohlavní systém ženy k porodu. Žena, která ještě nerodila, je může pokládat za počátek porodu – trvají několik hodin a opakují se po dnech, nejsou však pravidelné a děložní hrdlo neotevírají.
První kontrakce začínají okolo 20. týdne těhotenství. Jsou, ale velmi slabé a žena je téměř do konce těhotenství zaznamená málokdy. Asi dva týdny před koncem těhotenství se již začnou objevovat častěji a žena je nepřehlédne.
Od porodních kontrakcí je lze odlišit podle jejich typických vlastností. Objevují se a mizí nepravidelně, jsou méně bolestivé a mizí po osprchování teplou vodou nebo po horké lázni. Mohou také utichnout, pokud si žena odpočine nebo lehne. Většinou jsou provázeny několikasekundovým ztvrdnutím břicha.
Luck@