S ohledem na podmínky v nitroděložním životě, ve kterých dítě žilo po dobu několika měsíců, nabízíme novorozenci a dítěti asi do čtvrtého měsíce věku k odpočinku a ke spánku, pokud možno co nejpodobnější podmínky, aby mohlo načerpat síly pro adaptaci v novém prostředí.
Po usnutí může být pevné zabalení opatrněno uvolněno, dítěti pak postačí vlastní pohodlí peřinky, který svým charakterem nabízí malému kojenci tolik potřebný pocit polohové jistoty, bezpečí a tepla.
V posledních letech je používání peřinky u novorozenců spíše podceňováno. Pozorujeme, že ve větších městech rodiče peřinky takřka neznají nebo je pouze nepoužívají. Je dobře, že někteří rodiče balí svoje děti do tzv. rychlozavinovaček nebo teplé deky, která dítěti poskytne též oporu a ochranu.
Viditelným důkazem toho, že děti je zapotřebí balit do zavinovaček je zkušenost mnoha týmů novorozeneckých sester, které v osmdesátých letech zažily změnu systému péče o děti na novorozeneckých odděleních. Se zavedením systému péče rooming-in (dítě je na pokoji s matkou) se děti ve větších porodnicích přestaly balit do peřinek a začaly se již několik hodin po narození oblékat do dupaček, pokládat na pevnou podložku a překrývat lehkou přikrývkou. Děti na celém oddělení byly tak neklidné, že si matky (i navzdory zákazu z hygienických i bezpečnostních důvodů) začaly děti pokládat ke spánku do svých postelí na polštář a přikrývat je teplou přikrývkou. Maminky i sestřičky se zpočátku domnívaly, že hlavním důvodem uklidnění bylo, že dítě cítilo v matčině lůžku přítomnost a vůni, i když vedle dítěte momentálně neležela. Nikdo jistě nepochyboval, že vůně matky a její blízkost dělaly s dítětem divy. Hlavním důvodem uklidnění a pokojnému spánku novorozenců však byla skutečnost, že v matčině posteli s měkkým polštářem a teplou přikrývkou se cítilo pohodlněji a příjemněji, než v postýlce, která poskytovala pohodlí jako dospělému, když leží na koberci.
Návrat peřinek přinesl do porodnic a na novorozenecká oddělení pohodu, klidný spánek a dobré prospívání dětí.
Z vlastní zkušenosti mohu zavinovačku jen doporučit. Když jsem čekala první dítě, velice jsem se do zavinovaček zamilovala a těšila se, až do ní svůj poklad zabalím. Sehnat tu klasickou zavinovačku z dob našich babiček byl trochu problém. Nakonec jsem ale sehnala trochu novější. Dostala jsem i rychlozavinovačku, ale po prvním pokusu v ní malého udržet, kdy mě málem proklouzl, jsem jí odložila a používala jako deku na hraní. U druhého dítěte jsem si sehnala od kamarádky ještě jednu. Oba chlapečky jsem v ní měla až skoro do 3. měsíců. Myslím si, že byli oba velice spokojená miminka, cítili se dobře a v bezpečí.
Zdroj:
Eva Kiedroňová, Něžná náruč rodičů, Grada, 2006