Já jsem jedna sudička, co rozdává přáníčka… Leč múza nelíbá denně, nosím také opožděné… Zde je jedno zapomnělé, trochu skromné, avšak vřelé… Honí se mi bez ustání, v mé hlavičce samá přání, co teď přát dřív, nemám zdání… Všechna věru krásná jsou, do SMS se nevejdou… A tak přeji kratičce, tatínkovi, mamičce, hlavně tomu uzlíčku, malinkému sluníčku… Moře lásky, štěstí dosti, jak v dětství, tak v dospělosti… Hlavně zdraví, to se ví, ať jej „život“ nebolí… Pámbíčkovo požehnání, všem dost lásky na rozdání, ať splní se Vám ta nejtajnější přání…
Je to jako pohádka, když se začne život děťátka. Přinese lásku, radost i smích, stane se pokladem rodičů svých. Ať děťátko má všeho dost, v životě jen pro radost. Zdraví, štěstí, veselosti, jak v dětství, tak v dospělosti. Rodičům ať radost dělá, budoucnost ho čeká skvělá. Celý život bez nesnází, ať ho úspěch doprovází.
Je to žhavá novinka, že je z Tebe maminka, přeji Ti vše nejlepší, k narození miminka.
Každý zná cenu zlata. Ale ozdobou se zlato stává teprve tehdy, až je opracované. Aby se zlato stalo šperkem, aby dostalo ten správný tvar a podobu, musí nejprve projít rukama zlatníka. Materiál je stejný, ale veliký rozdíl bývá v rukou mistra, který jej zpracovává. Mnoho záleží na tom, pracuje-li zlatník zručně, citlivě, opatrně a s láskou. Malé dítě je jako ten neopracovaný kus zlata a na rodičích je, aby z něj udělali šperk. Přeji vám, aby vaše miminko rostlo do vnitřní i vnější krásy.
Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar dotyku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v jarních kytičkách. Maminko, Ty k těm darům vkrátku dar řeči přidáš nemluvňátku! (František Hrubín)
Když odmaturujeme, jsme rádi. Když poznáváme první polibky, je to úžasné a okouzlující. Když najdeme toho pravého do života, je to štěstí a jistota. Když se z lásky narodí první děťátko, je to zázrak a je to štěstí.