Venku sněží, jsou Tři králové a venku to vypadá jako v pohádce, já sedím ve své vyhřáté kanceláři, leckdo by namítl, že je tu velké horko, ale já teplíčko miluji, vyřizuji maily. Jsem spokojená, čerstvě rozešlá se svým expřítelem, se kterým jsem strávila sedm let života, asi je vážně pravda, že krize ve vztahu přichází po třech a sedmi letech. My ten sedmý rok nezvládli, konečně jsem si uvědomila, že svůj život nemohu žít pro druhého, ale jen sama pro sebe. Nemá smysl být s někým, kdo má naprosto odlišné představy a plány v životě a přizpůsobovat mu svůj život.
Trochu bilancuji ještě nad minulým rokem a doufám, že tenhle nový rok bude šťastnější, pomalu to bude rok, co zemřel taťka, ještě stále to hodně bolí, ale snad to dokáže trochu zahojit čas, některé věcí prostě musí přebolet a zahojí je jen čas, pak rozchod. Někdy jsme v živote nahoře, někdy dole, přemýšlím o tom, zda je pravdivá myšlenka, že krásné věci můžeme poznat pouze tehdy, pokud známe ty špatné, kdyby vše bylo pořád stejné a krásné, asi bychom nemohli poznat pocit štěstí. Štěstí je asi opravdu jen náš pocit, který je v nás, v tom, jak věci vidíme a cítíme.
Nedávno jsem četla zajímavou myšlenku, že k pocitu štěstí nestačí jen naše příjemné pocity, ale také něco trochu vyššího jako vlastní uspokojení z pomoci druhým lidem, tedy nejen z přijímání, ale také z dávání druhým, tak dnes po práci hurá do dětského domova za dětičkami.
Dnes mi došlo krásné přáníčko k Novému roku: “Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost růžovější, než bude.” (Marcel Pagnol) přeji vám všem tak růžový rok, jak jen si budete přát! Tak doufám, že tenhle rok bude opravdu růžový.
Vyřizuji letenku na Kypr, příští měsíc mě čeká služební cesta, už se celkem těším, připravuji podklady pro pracovní pohovory do Německa a Španělska. Jako obvykle na mě čekají dotazy typu, jak postupovat při vyřizování zdravotního a sociálního pojištění při práci v Evropské unii, pracovní povolení v Německu, na tyhle dotazy jsem profík, už mám připravené standardní odpovědi. Jeden mail z Anglie, také pracovní pohovory v Praze a jeden mail od italského advokáta na české sociální pojištění a pracovní povolení, sice bych ho mohla odkázat na webovky, ale vše mu pečlivě vypíšu.
Pokračování: Příběh o mateřství a životě s dvojčaty 3/12
s manželem Italem a genetickým onemocněním.
Anna S.