To je tedy rychlost, už tu mám od něj odpověď, jak prý jsem laskavá a moc mu pomohla, no nevím, to snad ani nemohl stačit přečíst. Asi typický Ital, přehnaný gentleman ale ve skutečnosti nějaký frajírek jako většina Italů. Vzpomínám na dovolenou s rodiči v Itálii, jak na mě všichni Italové neustále pokřikovali a taťka na mě neustále musel dávat pozor, nevím, co ti Italové na nás prsatých blondýnkách vidí, musím se nahlas zasmát, když si vzpomenu, jak taťka vždycky říkal, hlavně ať si nikdy nenajdu Itala, tenhle má takové divné příjmení Serra, ani mi to nezní italsky.
Pomalu si začínám myslet, že tenhle povedený pan advokát s tím divným a tvrdým příjmením si ze mne udělal sekretářku a neustále mě bombarduje dotazy o České republice, já jsem přitom zaměstnancem Evropské unie a jsem tu přece pro zaměstnavatele a zaměstnance z celé Evropské unie. Tenhle klient – advokát mě už tedy pomalu přestává bavit, dokonce mi začíná do mailu přidávat smajlíky a začíná se dle mého pohledu ptát na blbosti, myslím si, že advokátská profesionalita pana Serry se začíná pomalu vytrácet, tedy jestli někdy nějakou měl. Jsem rozhodnuta, že na další dotaz pana advokáta odpovídám už pouze odkazem na weby, tak také činím. Za pár dní mě ale pan advokát – detektiv kontaktuje telefonem do mé kanceláře, což mě opět přesvědčuje o vlezlosti Italů.
Mluvíme anglicky, musím uznat, že má celkem příjemný hlas, ale angličtinu lámanou s velkým italským přízvukem jako většina Italů, se kterými jsem se pracovně setkala, na jazyky jsou Italové lenoši. Podle hlasu tipuji, že to asi nebude ještě starý zatuchlý páprda advokát, ale možná o trochu starší než já. Prý mi za mé profesionální služby poslal poštou do kanceláře malou pozornost, za pár dnů přichází pár letáků a pohled Bologni.
Postupem doby emailů stále přibývá, i já se snížila k tomu, že se občas zeptám na něco o Itálii. Italy nemám vůbec ráda, ale dozvědět se něco více o Itálii a procvičit angličtinu není na škodu. S přibývajícími dny přibývá i emailů a informací o nás dvou a koukám, že na spoustu věcí máme podobné názory. Začínám být zvědavá, jak pan advokát asi vypadá, vždycky se mi na mysl nějak dostane Berlusconi, ale k tomu abych ho poprosila o jeho fotku se prostě nechci snížit, doufám, že se již Roberto, kterému říkám Berticek, již brzy zeptá.
A taky že jo, posílám mu svoji fotku a on jeho, na fotkách vypadá opravdu trochu jako Tom Cruise, tak přeci jen nekecal. Denní emaily mě začínají bavit, jsou plné humoru a dvojsmyslů, je to takové koření denního dne, občas posílá nějaká slova, která by potřeboval nutně přeložit do češtiny, jsou to opravdu potřebná slova jako podvazky, podprsenka apod.
Pokračování: Příběh o mateřství a životě s dvojčaty 4/12
s manželem Italem a genetickým onemocněním.
Anna S.