Proč se nechceme nechat překvapit?

Je zvláštní, jak se s naší přetechnizovanou dobu už téměř nic neutají. Před deseti lety bylo ještě relativně normální nechat se překvapit, zda Vám čáp přinese holčičku nebo chlapečka. V dnešní době je velkou raritou pár, který nechce vědět, která spermie byla nejrychlejší, a počká si až do narození děťátka. Dokonce už i páni doktoři považují za automatické sdělit pohlaví miminka a ani se neptají, jestli to chcete vědět – musíte se ozvat předem, že tuhle informaci mají nechat v tajnosti. Když jsme čekali miminko my, všichni se divili, že si nechceme nechat říct, co to bude, ale omlouvali to tím, že je to naše první. U druhého děťátka už na nás koukali jako na padlé z višně a divili se, že to nevíme. Zamyslete se ale nad tím: Proč bychom měli? Není přece krásné mít své malé TO v bříšku a těšit se na něj bez ohledu na to, zda se uvnitř skrývá chlapeček nebo holčička? Ne nadarmo je miminko středního – neutrálního – rodu. Budeme se snad na něj těšit více nebo méně, když budeme vědět, že je to holka? Pravděpodobně ne! Na začátku jsme se přece rozhodli, že chceme miminko a ne chlapečka. Napětí a zvědavost jsou velmi krásné a porod je o to krásnější, když vás miminko může ještě více překvapit, protože má své malé tajemství, které si střeží do posledního okamžiku. Jistě nemůžeme mu vymalovat pokojíček růžovou barvou nebo nakoupit spousty modrých dupaček, na druhou stranu, ty nejmenší oblečky nejsou poslední, které kupujeme a žlutá, želená nebo oranžová jsou stejně slušivé. Také si užijete víc při vybírání jména. Když si dnes už všechno můžeme najít na internetu, nebylo by hezké střežit si alespoň tohle tajemství?