Dítě strká všechno do úst, protože pud sebezachování jídlem je u něho nejsilnější. Zdá se mu, že všechno na světě je pouze proto, aby bylo požito. Kromě toho poznává dítě svět, také hmatovými počitky, a to nejen v prstech, ale také v ústech.
V třetím nebo čtvrtém měsíci se dítě naučí zacházet se svými prsty. Objeví, že ruka poslouchá, pohybuje-li jí nahoru nebo dolů, že prsty může ohýbat podle své vůle a že může strčit palec do úst. Je to vlastně velký výkon, a proto se nedivíme, že rodiče jsou na duševní rozvoj svého dítěte v tomto směru pyšní a zdá se jim to roztomilé.
Cucání palce je však špatný zvyk, a proto jej nesmíme ani zpočátku dítěti trpět. POzději je odvykání mnohem obtížnější a hlavně nedají se už odčinit nepříjemné následky a průvodní jevy, jež se často dostaví:
- Zvýšené tvoření slin, obtěžující dítě i matku,
- změna tvaru horních a dolních čelistí a později zubů, které se postaví šikmo ven (špatný skus),
- změna tvaru prstu, který si dítě saje.
Je snazší tento zlozvyk předejít než jej vyléčit. Proto také, jakmile uvidíte, že dítě dává prst do úst, hned jej vyjměte a trpělivě to opakujte. Je třeba, aby tak zakročil každý, kdo ošetřuje vaše dítě.
Právě tak je nesprávné ustavičné sání dudlíku, protože i to působí špatně na čelisti a dásně a zuby pak vyčnívjí šikmo ven.
Je-li tento zvyk vyvinut, lze jej zlomit jen trpělivou a pevnou snahou. Dudlíku odnaučte dítě co nejdříve! Proto sání palce někdy pomůže rukavička, zejména je-li vlněná. Jindy však saje dítě i rukavičku, třeba má vlněné chloupky. Potom se osvědčují dlouhé lepenkové manžety, které nedovolí ohnout ruku v lokti. Je třeba dávat je dítěti po celý týden (sejmou se jen před koupelí). Za tu dobu si zpravidla dítě zlozvyk odvykne.