Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstane po přerušení pupečníku v placentě. Krvetvorné buňky z pupečníkové krve se používají při transplantaci jako náhrada za poškozené, resp. zničené buňky kostní dřeně. Dnes se transplantace krvetvorných buněk používá při léčbě asi 50 onemocnění
Úspěch transplantace závisí na tom, zda se najde vhodný náhradní zdroj krvetvorných buněk. Až 70 % pacientů umírá, protože buď nemají vůbec žádného vhodného dárce, nebo transplantované krvetvorné buňky nebyly dostatečně kompatibilní. Nejlepším zdrojem krvetvorných buněk je proto vlastní pupečníková krev – nehrozí riziko potransplantační reakce, buňky jsou maximálně vitální a pokud dítě není nemocné již při narození, jsou určitě zdravé. Bohužel neumíme dopředu odhadnout, které dítě bude transplantát potřebovat a které nikoli.
Pupečníková krev se odebírá po narození dítěte a přestřižení pupečníku (pupeční šňůra). Odběr tedy nemá s dítětem nic společného, v době odběru je dítě již v péči dětského lékaře nebo sestry. Nakolik jsou placenta a pupečník vlastně orgány dítěte, je odběr pupečníkové krve bezbolestný i pro matku.
Pupečníková krev se zpracovává různým způsobem. Většina laboratoří se snaží izolovat pouze zárodečné buňky, čímž se výrazně zmenšuje objem, který je potřebné uskladnit. Tímto postupem se však ztrácí množství zárodečných buněk a proto jej považujeme za absolutně nevhodný. Mnohé firmy používají při zpracování lidský albumin, čímž se zvyšuje riziko infikování transplantátu neznámými viry. Takový postup považujeme za zbytečné riziko. Po zpracování se transplantát zmrazí a uskladní v tekutém dusíku nebo v jeho párách při teplotě přibližně -196°C. Tak může být uskladněn mnoho desítek let.