Nemysleme si, že jenom my dospělí se před svátky a během nich stresujeme. V psychické nepohodě se ocitají i děti. Jejich obavy a úzkosti se mohou projevit i formou nemoci.
Ne všechno to, co označujeme v prosinci jako chřipku nebo angínu, mají na svědomí viry a bakterie. Možná už jste zažili podobný scénář: dítko onemocní dva dny před Mikulášem, nakonec nejdete ani na besídku. Pak chodí dva týdny v pořádku do školky a před Štědrým dnem zas. Teplota 38, bolesti bříška, slabší zvracení. Při štědrovečerní večeři ožije, a když vidí, že všechno běží, jak má, teplota zmizí jak mávnutím proutku.
Roztřesená psychika
Neobjevíme teď Ameriku – lidé (i ti malinkatí) ventilují tělesnými projevy svůj stres. Teplotu opravdu může zvýšit i vážná obava, že nepřijde Ježíšek. Obracet žaludek může i tréma z přednášení básničky Mikulášovi. Malé děti jen stěží dokážou verbalizovat svoje pocity – symptomy nemoci promluví za ně. Paracetamolem příznaky sice utlumíme, ale povídáním si, projevy lásky a pohodou rozpustíme prvotní impulz: strach a stres. (Ale pozor! Když si budete povídat s dítětem, jedině když je nemocné nebo skleslé, uděláme tím ze stonání něco nadmíru lákavého a příjemného. Náš zájem o dítě by měl být pochopitelně celoroční.)
Naše emoce hrají roli
Doba před svátky nevypadá vždycky jako harmonická idylka. Dostáváme se do řady zátěžových situací a celkově se chováme poněkud nestandartně. Zároveň ale očekáváme nadstandartní láskyplné zacházení ze všech stran. I hádka má o Vánocích obvykle jinou podobu (intenzivnější), atmosféra houstne. Počítejme s tím, že když se my dospěláci kaboníme a šleháme kolem sebe blesky, naše dítě se nebude usmívat. Bude vystresované. Navíc kromě našich stresů zažívá své specifické problémy:
1.NEVEZME SI MĚ ČERT? aneb Bojím se
Mikulášskou tradici asi jen tak nezrušíme a nadáváním na to, že děti se nemají strašit, nic nezměníme. Není třeba se čertů zbavovat. Když děti zvládnou pohádkové sežrání Karkulky vlkem nebo krvavé sekání dračích hlav, dokážou strávit, že existuje i peklo, které spravedlivě trestá zlo. Legenda dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček viděl přínos Mikuláše a čerta v tom, že se dítě učí překonávat strach v bezpečí máminy náruče. Pokud dítě ví, že mu nebezpečí nehrozí, určitou míru strachu si může i užít.
- Dítě musí mít jasno v tom, že ho za všech okolností chráníme.
- Místo zastrašování “Buď hodný, nebo si pro tebe přijde čert!” upozorněte: “Brzy budou chodit čerti. Říká se, že nad spravedlivými a hodnými lidmi nemají čerti žádnou moc.”
- Když je evidentní, že má strach, nechejte si od cesty věty jako “kluci se přece nebojej”. Není špatné mít strach, špatné je mu čelit shazováním.
- Pojměte čerty jako věděcký materiál ke zkoumání. Dívejte se, že každý má trochu jiné rohy, ocas, tomuhle nenarostlo kopyto apod.
- Upozorňujte i na anděla a zaměřte se na jeho nebeskou roli. S Mikulášem nechodí jen čert!
- Předem si na čerta vymyslete nějaké zaručené kouzlo nebo trik. Např. v pohádce S čerty nejsou žerty se rarachové bojí peří…
Zdroj Betynka 12/2011