2. PŘIJDE JEŽÍŠEK? aneb mám trému
První úskalí máme za sebou. Druhé následuje. Vyzvedne si Ježíšek můj dopis? Byl jsem dost hodný, aby mi něco přinesl? Přehnaná zodpovědnost dítě dostává do křeče – musím být hodný, musím být hodný… Jeho organismus je trvale zatížený, a ještě když se táta s mámou pořád hádají a ve školce je to nalevačku, brácha mu pořád bere hračky – svět najednou není příjemné a zdravé místo.
- Učte dítě těšit se. Jak? Tím, že se budete sama těšit! Nestačí říct “Těším se na Vánoce”, a přitom naštvaně šůrovat podlahu. Soustřeďte se na to, abyste nezmiňovali jen zápory, ale taky klady. Chystejte radostně domácnost na svátky, nevystavujte sebe ani dítě přehnaným nárokům.
- Uklidněte dítě, že Ježíšek na něj určitě nezapomene. Jistě si zaslouží být obdarováno, vy tomu naprosto věříte. Dítě získá pocit bezpečí, když respektujete jeho pocity, ale nesdílíte s ním jeho strach.
- Pokud už je starší, můžete dítě vést k tomu, že nachystá drobné dárečky pro babičku a dědu – vždyť Ježíšek nosí dárky hlavně dětem. Povedete ho tak k překonávání vlastního sobectví a odvedete pozornost od jeho uspokojení z dárků k radosti z darování dárků.
3. BUDOU SE MI SMÁT? aneb Jsem zklamaný
Další svízelná emoce může přijít po rozbalení dárků. Zklamání. Na školáky, ať chceme nebo ne, tlačí komerce, reklamy, spolužáci ve škole.
- Nezlehčujte jeho pocity zklamání nebo smutku. Zřejmě bylo pro něj jeho přání velice důležité, bojí se, že se ztrapní před kolektivem – a to není lehké ustát! Potěší ho slova “Rozumím, že jsi zklamaný, Ježíšek ti nepřinesl vysněný mobil.” Nemělo by svoje pocity vnímat jako nepatřičné nebo málo důležité.
- Nechlácholte přehnaně – pak byste v něm živili pocit, že na dárek mělo nárok, a stala se mu křivda a nespravedlnost.
- Taky nemusíte okamžitě slibovat věc, kterou si přálo, a nedostalo, k blížícím se narozeninám nebo svátku. Momentální záplata na emoci nezajistí zpracování nepříjemné emoce.
- Snažte se přání dítěte malinko korigovat, už když sumarizuje dopis pro Ježíška. Když zvážíte předem, co je pro vás z finančních nebo výchovných důvodů únosné pořídit, přejdete zklamání.
- Nakupte pod stromeček “to zásadní”, některé drobnosti nechejte nesplněné (můžeme říci “otevřené do budoucna”). Chce to najít rovnováhu mezi dvěma extrémy: “Jedním je dítěti absolutně vyhovět, a tím by vychovávat v podstatě k sobectví, a druhým totálně dítěti tyto “požitky” odepřít, a tím ho zcela vyčlenit z kolektivu vrstevníků,” radí autorky knížky Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny.
Zdroj Betynka 12/2011