Mnoho mužů tvrdí, že prožití porodu tzv. na vlastní kůži je traumatizujícím zážitkem. Většina žen údajně ztrácí na atraktivitě. Na hrátky v posteli pak nemají muži ani pomyšlení. Dalším důvodem, proč nechtějí být muži u porodu, může být i pocit neschopnosti, že nemohou své milované nijak pomoci. Přihlíží, jak jejich žena s obličejem zkřiveným bolestí tlačí, sténá a křičí a nemůže nic udělat, aby ji zbavil bolesti.
Najdou se ale i výjimky, kterým porod nevadí, a ženy si začnou vážit o to víc. Tento společný prožitek narození potomka může být velkým obohacením partnerského vztahu. Každý muž, který se zajímá o své dítě a chce mu být dobrým otcem a své ženě skutečným partnerem, by měl spolu s ní prožívat celé těhotenství a být s ní i u porodu, kde by jí měl být oporou a snažit se jí pomáhat ze všech sil. Mít u sebe nejbližšího člověka může být pro rodící ženu velkým povzbuzením. Může rodičku podpírat, utírat jí pot z čela, konejšivě hladit nohy a ruce třesoucí se námahou, slovně ji povzbuzovat a chválit.
Stojíte-li o přítomnost svého partnera u porodu, je potřeba to s ním náležitě zkonzultovat. Pokud o to muž nestojí, tak s tím to rozhodnutím nenaděláte nic. Nesnažte se ho přemlouvat, přece nebudete nikoho prosit o to, aby nás držel za ruku, když o to sám nestojí.
Pokud se však dohodnete a budete tento emotivní zážitek sdílet oba, měla byste počítat s možností, že uprostřed porodu tatínek skončí v rukou sestřiček. Jen co se ale děťátko narodí, všechny těžkosti spojené s porodem jsou zapomenuty a nahradí je pocit úlevy a štěstí.
Oba si nyní mohou vychutnat radost z toho malého uzlíčku, který jim oběma připadá nejkrásnější na světě. Tatínek, maminka a děťátko jsou spolu v první minutě společného života, a tomu pocitu se máloco vyrovná.