“
“Už chodíte? Přeci jenom už je velká, už by jste měli.“ obrátila se na mě má budoucí tchýně s vtíravou otázkou…já jsem raději zabořila vidličku do cheescaku s vědomím, že mi má střeva netolerující laktózu večer vše spočítají…
„Sofinko, už by jsi měla chodit, viď“, nedala se odbýt a jala se hustit alespoň do naší nejmladší dcery…ano měla, rozumějte řeč je o nočníku…Chtěla jsem rozvinout smysluplnou debatu o tom, že dětský močový měchýř dozrává až kolem dvou let a dřívější posazování dítěte na nočník vede jen ke jeho zmatenosti, protože není schopné potřebu ani pochopit ani zadržet…ale někdy je lepší mlčeti.
Jsem asi zaostalá matka, která netlačí své děti kupředu..neřešila jsem nikdy, kdy začnou mluvit a tak jsem je nemotivovala předčítáním kroniky ku správné mluvi…ani jsem je netahala za ruce jako opičky, a nevláčela je kolem nábytku s jásáním „Už chodíme!“
A představa, že sleduji dítě celý den a při sebemenším záškubu obočí s ním utíkám nad kbelík v rámci bezplenkové metody, se mi taky nikdy nezamlouvala…
Nechávám svým dětem čas a prostor na růst, nikam je neženu a všechno má své tempo, pro někoho možná líné. A tak často slýchávám narážky na dudel nebo to, že já jsem byla v roce bez plínek a můj budoucí muž samozřejmě také. Asi jsem moc líná nebo pro společnost neschopná, ale mě to tak vyhovuje…v díky mi přišlo letní období a tak jsem mohla s radostí opáčit :“ Čekáme na léto, až bude teplo, to je na trénink nejlepší čas,“
Uff, vyvázla jsem a tak jsem v předpovědi kroutících se vnitřností mohla dortík odložit..
Léto se přiblížilo, puštěná klimatizace mi ho denně připomínala a tak holt nastal čas na to slavné nočníkování…jak jsem se opět přesvědčila, ani páté dítě ze mě rozhodně mistra neudělalo a tak v zápřahu byl mop a vlhčené ubrousky . Ne každá potřeba se dá jen setřít…
A co Vy? Také posloucháte rady ostatních, zkušenějších nebo máte své tempo?
P.S. Hurá! Už i MY chodíme!