Porody v České republice
Vraťme se k nám. I v České republice se nabídka rozšiřuje, zejména tím, že svou péči již nabízejí i samostatné porodní asistentky. Rychle se zlepšuje přístup zdravotníků v porodnicích, zčásti pod vlivem přílivu informací ze zahraničí, zčásti pod tlakem uvědomělých a vzdělaných žen, respektive rodičů. Rigidní přístup však stále převládá, ačkoliv je v rozporu jak s obecně závaznými dokumenty (mezinárodními smlouvami, zákony a vyhláškami), tak s odbornými doporučeními, která vyplývají z nejnovějších spolehlivých výzkumů. Lékaři se většinou odvolávají na stanoviska a doporučení Ministerstva zdravotnictví a svých profesních organizací, zejména České gynekologicko-porodnické společnosti a Perinatologické společnosti, a vydávají je za zákonné normy, přestože pro rodící ženy, resp. rodiče nejsou právně závazná.´
Významným faktorem je závažný nedostatek českých zdravotníků: jejich právní povědomí je velmi nízké, zejm. u těch, kteří pracují ve velkých zdravotnických zařízeních a kompetentních institucích. Během dlouhého studia medicíny se medici, ale i budoucí porodní asistentky s těmito tématy (práva pacientů, komunikace s nimi a lékařská etika) setkávají minimálně. V tomto ohledu lze porodnice rozdělit nejen z hlediska „autoritativnosti“ přístupu, ale i „lidskosti“, přičemž nemusí platit, že ty “lidské” jsou méně rigidní – zdravotníci v nich často jen dovedou nevyžádanou péči vnucovat a s klientkami manipulovat obratněji a s úsměvem…
Rozdíly v přístupu porodnic jsou značné: některé se blíží zařízením západního střihu (tzn., že žena je respektována ve svých rozhodnutích), jiné jsou stále velmi „nedemokratické“, a takových je většina.
Každé zdravotnické zařízení má svůj vnitřní řád. Ten nesmí být ani zaměňován ani být v rozporu s legislativní úpravou zdravotní péče. Vnitřní řád nemocnice tedy nesmí omezovat základní práva rodiček, všeobecně vzato – lidská práva.
Speciální kapitolou je ambulantní porod. V obdobích, kdy české porodnice úpí pod náporem rodiček, by se zdálo, že ambulantní porod je ideální řešení: ženy, které dávají přednost poporodní péči v domácím prostředí, prostě odejdou s dětmi domů a péči o ně převezmou samostatné porodní asistentky a pediatři. Prosadit si ambulantní porod je ovšem v praxi velmi obtížné. Přestože neexistuje žádná zákonná norma, která by této praxi zabraňovala, rodiče se většinou při vyřčení tohoto požadavku v porodnici dozví, že „U nás se to nesmí“, případně „Vy můžete odejít, ale dítě tu musí zůstat“. Kromě „bezprostředního ohrožení života dítěte“ (což je argument, který z právního hlediska u fyziologického novorozence neobstojí), se zdravotníci odvolávají na stanovisko Ministerstva zdravotnictví z roku 2002, v němž se uvádí, že zdravý novorozenec může být propuštěn z porodnice až po uplynutí 72 hodin. Zapomínají přitom na fakt, že jde pouze o doporučení, nikoli nařízení, rodiče tedy nemají zákonnou povinnost se jím řídit. Ve skutečnosti je rozhodnutí odejít s dítětem domů jen na rodičích jakožto zákonných zástupců dítěte.
Z možností využívaných v zahraničí zatím chybí u nás zejména dostatek samostatně registrovaných porodních asistentek poskytujících komplexní primární porodnickou péči (tj. péči během těhotenství, celého porodu a v době poporodní) a porodní domy. Porodní dům je zařízení poskytující komplexní ambulantní primární porodnickou péči. Atmosférou a prostředím navozuje pocit domova a zároveň zajišťuje odbornou péči profesionálních zdravotníků – porodních asistentek.
Ačkoli jeden porodní dům v ČR existuje, zatím v něm není oficiálně povoleno rodit. Přibývá ovšem žen, které volí porod v bezpečí domova za odborné pomoci porodní asistentky. V České republice jsou však diskriminovány jak ženy volící pouze péči porodní asistentky, tak i porodní asistentky, které těmto ženám péči poskytují, protože péče poskytovaná porodní asistentkou není dosud hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pokud si ji nevyžádá lékař. Na rozdíl od většiny dalších zemí EU tuto péči u nás musí rodiče hradit přímo.
Zatímco porodní dům dosud rodičky k porodu přijímat nesmí, porodům doma legislativa nijak nebrání. I porodní asistentka pomáhá ženě při porodu doma v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb. a vyhláškou č. 424/2004 Sb.
Úskalím porodů doma je fakt, že zájemkyň z řad matek sice přibývá, počet vzdělaných a zkušených registrovaných porodních asistentek, ochotných k porodům doma docházet, zatím stagnuje. Obávají se zejména nedostatku vlastních praktických zkušeností s porodem mimo nemocnici, existenčních potíží, problémem je rovněž nedostatečně upravený smluvní vztah porodních asistentek a zdravotních pojišťoven. Podle odhadů Hnutí za aktivní mateřství a profesních organizací porodních asistentek více než polovina domácích porodů proběhne bez náležité odborné péče. Ne snad, že by ženy tuto péči odmítaly, ale v jejich regionu není tato péče dostupná (nejsou schopné a ochotné porodní asistentky). Samostatně registrované porodní asistentky sídlí pouze v Praze a některých velkých městech a je pro ně obtížné přijímat klientky ze vzdálenějších míst, protože jim nemohou zajistit bezpečnou péči.
Dalším velkým problémem je špatně fungující komunikace mezi zdravotníky v případě, že porodní asistentka na základě předzvěsti komplikací převeze ženu do porodnice. I dnes se stává, že personál se nezačne ihned věnovat rodící ženě, která potřebuje jejich pomoc, ale řeší „nezodpovědnost“ porodní asistentky, příp. rodičů. Tato časová prodleva může vážně ohrozit zdraví ženy i dítěte. Přesto si domov jako optimální místo pro svůj porod vybírá každým rokem stále více žen. Statisticky, bohužel, není tento údaj samostatně sledován. Ze statistik vyspělých zemí přitom vyplývá, že porod doma se zkušenou porodní asistentkou je pro zdravou ženu jednou z nejbezpečnějších forem péče.
Přes rozšiřování nabídky porodnické péče zůstane porodnice místem, které si zvolí většina žen. Z hlediska prosazování základních lidských práv a svobod je ovšem zatím místem nejproblematičtějším. Řešením je nejen větší informovanost veřejnosti, ale zejména vůle lékařů i porodních asistentek poskytovat péči založenou na výsledcích nejnovějších výzkumů a vůle dodržovat zákony.
Zdroj:
Autor: Petra Sovová