Středečním rozhodnutím vláda schválila strategii, jež začne do dvou let zavírat kojenecké ústavy a děti posílat pěstounům. Úředníci tak mají více pomáhat rodinám v krizi. Od roku 2014 neskončí v kojeneckém ústavu ani jedno dítě do tří let. O dva roky později přestanou úřady posílat do domovů i děti mladší sedmi let.
Posílení práv dětí, o které se místo ústavů budou starat profesionální pěstouni, je v oblasti péče změnou, kterou Česko v uplynulých šedesáti letech nepamatuje.
Domova se tak dočkají i děti nemocné, zneužívané, závislé na drogách nebo děti z babyboxů, které potřebují najít náhradní “rodinu” během pár hodin.
“Je jednoznačně prokázané, že ústavní péče zejména v nejnižším věku má negativní následky na rozvoj osobnosti,” odůvodňuje změny ministr sociálních věcí Jaromír Drábek. Nejprve se ústavy přestanou plnit nejmenšími dětmi, později i předškoláky.
“Touto strategií zahajujeme další část sociální reformy a jdeme do ní s moderním pohledem na dítě. Materiál shrnuje kroky do roku 2018, tak abychom na děti pohlíželi jako na svébytné bytosti, jež mají v každém věku nezpochybnitelná práva,” shrnul.
Pomoc přímo rodině v krizi
Plán je přitom celkem jednoduchý. Stát začne v první řadě prosazovat, aby vůbec nebylo nutné stěhovat děti do kojeneckých ústavů. “Musíme usilovat o to, aby dítě zůstalo v přirozené rodině. Pokud úsilí nebude korunované úspěchem, budeme pro ně hledat náhradní rodinnou péči,” upozornil ministr. Drábek tím poslal jasný vzkaz na jednotlivé sociální úřady, které o odebrání dětí rodičům rozhodují. Lze ho vnímat jako pokyn: Neposílejte děti do ústavů zbytečně.
I to se totiž v Česku nyní stává. Rodina přijde o byt, potomci putují do domova. Matka neumí o kojence pečovat, úřad jí ho vezme. Svědčí o tom statistiky. Například v roce 2010 přijaly kojenecké ústavy 2077 dětí a 1132 jich opět vrátily rodičům. Tomu by se dalo zabránit, kdyby stát rodinám v krizi více pomáhal.
Profesionální pěstouny pak začnou úředníci shánět letos. Do roku 2014 stát potřebuje tři sta až pět set nových rodin. Nyní je v Česku přes 8300 pěstounů.
Ministerstvo chce zájemce lákat na mnohem vyšší odměny. Nově se platy náhradních rodičů zvednou na osm až dvaatřicet tisíc korun, v minulosti se rozpětí pohybovalo od tří do dvaadvaceti tisíc.
Často jsou však mezi pěstouny i vlastní prarodiče dítěte. A těm se výplata odměn zpřísní. To proto, že se s dávkami podvádělo (více o zpřísnění čtěte zde). “Už nedostanou pěstounské příspěvky automaticky. Kdo peníze potřebuje, dostane je. Nedostanou je však ti, kdo plánují dávku zneužít. Setkali jsme se totiž s případy, kdy prarodiče pobírali pěstounské příspěvky, ale děti žily u svých rodičů,” poukázala na změnu mluvčí ministerstva práce Viktorie Plívová.
Vládu k razantní změně péče o kojence a předškoláky donutily především mezinárodní organizace zabývající se právy dětí. Ve vyspělých zemích Evropy totiž už dávno není zvykem posílat kojence do ústavů a k tomuto pravidlu se připojily i některé země bývalého východního bloku. Jen Česko dlouho váhalo.
Ministr Drábek včera slíbil, že do dvou let už bude pěstounská péče nad tou ústavní “velmi výrazně převládat”. Za tyto plány ho však kritizují kojenecké ústavy i někteří lékaři.
Z ústavů budou centra pomoci. Ještě předtím, než stát zavře kojenecké ústavy, vybuduje síť služeb. Sem se řadí asistenti, kteří naučí sociálně slabé rodiče o děti pečovat – třeba i tak běžné věci, jako je vaření a přebalování. Zhruba čtyři roky potrvá vytvoření systému podpory pro pěstouny, kteří se starají o postižené děti. A začne vznikat i krizové bydlení pro rodiče, kteří se i s dětmi náhle ocitnou na ulici.
“Kojenecké ústavy se postupně do roku 2018 přemění na centra služeb, na stacionáře, na poradny. Tato zařízení pomohou biologickým i pěstounským rodinám zvládat obtížné situace. Například denní stacionáře se postarají o vážně nemocné děti odkázané na trvalou péči,” popsala podpůrný systém mluvčí ministerstva práce.
“Děti mají právo na rodinu,” shrnuje motto změn Drábek. Třeba i proto, že v útlém věku se kojenci učí milovat jednu osobu. A pokud mají více “tet” v ústavu, nepoznají hluboký vztah a nemusí ho pak navázat ani v dospělosti. Mají tedy menší naději, že založí vlastní fungující rodinu.
Kdo může být pěstounem?
“Profesionální pěstoun” není v zákonech nijak zakotvený. Podle Táni Švrčkové z ministerstva práce a sociálních věcí je to “člověk, který je vyhodnocen jako bezpečná a pečující osoba pro svěřené dítě”, pro něž bude dítě a jeho potřeby vždy na prvním místě.
“To, aby tuto záruku splňoval, je úkolem vyhledávání, příprav, podpory a kontroly pěstounů. Pěstoun musí vědět, co obnáší péče o děti, mít saturované rodičovské potřeby, umět vyhledat pomoc, být schopný spolupracovat, neočekávat od dětí vděk, rozumět vývojovým potřebám dětí a chápat možné dopady předchozí péče o děti (zanedbání, týrání, následky a projevy ústavní péče apod.), vědět, že kontrola a dohled pěstounské péče je povinností státu a na tomto spolupracovat,” sdělila iDNES.cz Švrčková.
Každopádně je třeba začít na místně příslušném obecním odboru sociální péče (nebo na krajském úřadu), kde se uchazeči o post pěstouna obvykle zúčastní pohovoru, poskytnou informace o finanční situaci své domácnosti a podstoupí psychologické vyšetření. Následuje školení a o pěstounské péči nakonec rozhoduje soud (více o podmínkách čtěte v tomto článku).
Zdroj: zpravy.idnes.cz