Projevy dítěte po narození se rychle mění a dosavadní pohybové vzorce i dovednosti vnímání, novorozenec dočasně ztrácí. To platí i pro nedonošené děti bez vážnějších zdravotních problémů. V době původně předpokládaného termínu porodu (40. týden těhotenství) jsou pak obecně nalézány významné rozdíly v chování dětí donošených oproti chování dětí předčasně narozených. Nedonošené děti se jeví jako labilnější, dráždivé, ale současně méně reaktivní na smyslové i sociální podněty. Později je u nedonošeného dítěte horší i srozumitelnost signálů miminka. V pozdějším věku bývají nacházeny poruchy soustředění pozornosti, poruchy řeči i učení.
Předčasně narozené dítě je ošetřváno v prostředí, které je velmi odlišné od prostředí v matčině břiše. Do dělohy matky neproniká žádné světlo a veškeré zvuky jsou tlumené, dítě je v neustálém kontaktu s plodovou tekutinou, která tlumí gravitaci. V nemocnici však dítě leží na pevné podložce ve stabilní poloze, v plně osvětleném prostředí s řadou ostrých zvuků.
Velmi prospěšné pro tyto děti je tzv. klokánkování: nahý novorozenec je vložen mezi prsty matky a je upevněn částí oděvu. Dítě tak zůstává, dokud si samo není schopno udržet tělesnou teplotu. Tyto děti poté mívají méně apnoických přestávek v dechu, mnohdy se u nich podaří udržet i sací reflex a i vztah matky a dítěte je potom lepší.