Těhotenství a je pro každou ženu velmi významným obdobím života. V těhotenství se mění metabolismus ženy, a to jak kvalitativně, tak i kvantitativně. Fyziologické procesy v organismu těhotné ženy jsou odlišné od stavu mimo těhotenství. Všechny tyto změny vyžadují také významnou úpravu výživy. Lékařské studie prokázaly, že vážné dietní chyby mohou být jednou z příčin patofyziologických změn plodu během těhotenství v organismu matky nebo i dítěte. Stále větší důraz je proto kladen na tzv. prekoncepční výživu, tj. výživu matky ještě před početím.
Nejvýraznější změnou v těhotenství je změna hmotnosti. Zvýšení hmotnosti je způsobeno růstem dělohy, placenty a samotného plodu, dále pak růstem prsů, zvětšujícím se množstvím amniové tekutiny (plodové vody) a v neposlední řadě i nárůstem tukové tkáně ženy. Průměrný přírůstek hmotnosti na konci fyziologického těhotenství je 12-13 kg. V I. trimestru je to cca 1-2 kg, ve II. a III. trimestru vždy okolo 5 kg. V těhotenství se zvyšuje retence (zadržování) tekutin v organismu. Největší množství zadržené vody je v období porodu, a to 6-7 litrů. Zdravá prvorodička, u které nebyly před porodem zjišťeny edémy (otoky) dolních končetin, váží po 10 dní po porodu v průměru o 2 kg méně ve srovnání s váhou ihned po porodu. Právě ztráta vody je příčinou tohoto úbytku hmotnosti.
Další velmi významnou změnou v těle těhotné ženy, je změna metabolismu sacharidů. Období těhotenství je pro ženu potenciálně diabetogenním obdobím. Znamená to, že vlivem změn v metabolismu těhotné ženy se zvyšuje riziko vzniku diabetu (cukrovky). Při krevních odběrech těhotné ženy jsou proto nacházeny zvýšená hladina glukózy (krevního cukru) nebo zvýšená hladina inzulínu. Velmi charakteristické pro těhotenství je obvykle snížená hladiny glukózy nalačno, ale na druhé straně pak prodloužené období zvýšené hladiny glukózy po jídle. Jednou z příčin snížené hladiny glukózy na lačno u těhotných žen je její transport do fetoplacentární jednotky. Pro plod je totiž glukóza primárním zdrojem energie a její hladina v plazmě plodu je závislá právě na hladině glukózy matky. Velmi zajímavým poznatkem medicíny je, že plod není závislý na matčině inzulinu, neboť si ho začíná produkovat sám již v 9.-11. týdnu gravidity. Díky tomu si plod hladinu glukózy řídí svým vlastním inzulínem.
Normální glukózovou toleranci v těhotenství si udrží 95-97% žen a u 3-5% těhotných žen vzniká porucha, která se nazývá gestační diabetes mellitus (GDM). Sekrece inzulinu se u těhotných žen zvyšuje 2-3 krát ve srovnání s netěhotnými ženami. Při GDM v těhotenství se zvyšuje stupeň inzulinové rezistence. Inzulinová rezistence znamená poruchu v účinku inzulínu a definujeme ji jako stav, při níž normální hladiny inzulínu vyvolávají nižší biologickou odpověď organismu. Inzulinová rezistence při GDM je vyšší než schopnost organismu tvořit větší množství inzulinu. Na poruše se také podílí zvýšená produkce glukózy v játrech. Změny inzulinové rezistence a sekrece inzulínu jsou častější u obézních žen a také u žen s velkým přírůstkem hmotnosti v období těhotenství.
Neméně důležitou změnou v metabolismu těhotné ženy je změna metabolismu tuků. Celková hladina tuků v plazmě se v těhotenství zvyšuje ze 6 na 10 g/l v závislosti na přírůstku hmotnosti. Ve druhé polovině těhotenství se také zvyšuje koncentrace cholesterolu a to o 50%. Je to způsobeno vlivem estrogenů a progeteronu na jaterní buňku. Po porodu nastává rychlý návrat k hodnotám před těhotenstvím.
Metabolismus proteinů (bílkovin) je během těhotenství charakterizován zvýšeným ukládáním proteinů z potravy v organismu, a to v průměru 5-6g proteinů denně, zvláště potom v posledních šesti měsících těhotenství. Doporučený denní příjem bílkovin těhotné ženy je okolo 30g. Kromě zvýšeného příjmu bílkovin je neméně důležitý zvýšený celkový energetický příjem, tzn. potravin bohatých na energii, obsahující tuky a sacharidy. V případě, že žena nepřijímá dostatečné množství energeticky bohatých potravin, musí být zdroje energie nalezeny jinde. Zvyšuje se tak katabolismus bílkovin mateřských zásob. Znamená to, že proteiny jsou použity pro krytí energetických nároků matky a plodu a nemohou být využity pro syntézu nových tkáňových proteinů. Aminokyseliny matky(stavební kameny bílkovin) jsou velmi snadno transportovány přes placentu k plodu a v těle matky vzniká hypoaminoacidémie (nízká hladina aminokyselin v krvi). Průměrná hladina bílkovin u netěhotné ženy je 70 g/l, na konci těhotenství se snižuje na 60-65 g/l.
Zrychlený metabolismus v těhotenství a změny cirkulačních poměrů se projevují zvýšením srdečního výdeje o 30-40%. Srdeční frekvence je zvýšená o 10-16 tepů za minutu, objem krve stoupá o 30% a je zvýšená sedimentace erytrocytů (červených krvinek). O 50% se zvyšuje minutová ventilace. Zvyšuje se také činnost vylučovacích orgánů, v ledninách stoupá průtok krve a glomerulární filtrace. V endokrinním systému těhotné ženy dochází ke zvýšení hladin glukokortikoidů a aldesteronu, štítná žláza zabezpečuje hromadění jódu a zvýšenou produkci vlastních hormonů. Zvyšuje se také produkce ovariálních a placentárních hormonů pro zabezpečení těhotenství.
Od 16.dne po oplodnění se začíná v těle matky vyvíjet placenta. Placenta je společným orgánem matky a plodu, vytváří důležitou bariéru, která odděluje krevní oběh matky a plodu. Zabezpečuje průchod látek nezbytných k výživě plodu a jeho růstu. Zároveň placenta odvádí katabolity (odpadní látky) z plodu do krve matky, odkud jsou vylučovacími orgány odstraňovány ven z těla (např. močovina, močová kyselina, kreatinin). Placenta chrání prostředí plodu před vstupem mikroorganismů a mnoha toxických látek, které se mohou nacházet v krvi matky. Placentou také mohou procházet mateřské protilátky typu IgG (imunoglobulin), které chrání vyvíjející se plod. Skrz placentu probíhá také výměna kyslíku a oxidu uhličitého. Placenta sama pak produkuje různé látky hormonální povahy, např. progesteron (je důležitý pro přeměnu sliznice děložní) nebo estrogeny (podporují růstové procesy v děloze). Je velmi důležité vědět, že placenta může propouštět do krevního oběhu plodu některé cizí látky, které jsou přijímány s potravou a mohou na plod působit toxicky. Nejnovější výzkumy potvrzují, že nutriční faktory významně ovlivňují vývoj placenty, ale především její strukturu.
Zdroj:
Svačina Š. et al., Poruchy metabolismu a výživy
Hyperglycemia and Adverse Pregnancy Outcome Study: Neonatal Glycemia Boyd E. Metzger et al., Pediatrics 2010; 126:6 e1545-e1552; published ahead of print November 15, 2010, doi:10.1542/peds.2009-2257
ENERGY METABOLISM AND PROTEIN SYNTHESIS IN HUMAN LEUKOCYTES DURING PREGNANCY AND IN PLACENTA RELATED TO FETAL GROWTH Jack Metcoff et al., Pediatrics 1973; 51:5 866-877
Hronek M., Výživy ženy v obdobích těhotenství a kojení
Trojan S. et al., Lékařská fyziologie