Je ženskou přirozeností být matkou. Už od malička holčičky chovají panenky, vozí kočárky, hrají si na maminky. V pubertě si malují svůj život narůžovo a v těch představách na prvním místě figuruje pohádková svatba s tím pravým a společný potomek či potomci. Tak to bývá ve většině případů.
Ale jsou i ženy, které být matkou programově odmítají. Proč? Nerozvinul se u nich mateřský pud, nebo mít děti nemohou a odmítání je obranná reakce? A dá se vůbec nějak vyčíslit, kolik žen u nás záměrně matkou být nechce? 
Psycholožka Laura Janáčková řekla, že „objektivní vyčíslení žen, které nechtějí mít děti, je velmi těžké a často spekulativní. Důvodem bývá fakt, že mnoho žen, které vysílají okolí signály, že děti nechtějí, tak činí v rámci své obranné reakce“.
Kdy je správný čas
Je totiž faktem, že jedním z důvodů může být stále se posouvající věková hranice, kdy se žena rozhodne stát matkou. Není už vůbec výjimečné, když své první dítě žena porodí v pětatřiceti, či dokonce až ve čtyřiceti letech. Ale ne všechny, které se rozhodnou své mateřství odkládat, mají úspěch zaručen. Optimální hranicí pro otěhotnění je věk 24 let. To je doba, kdy je žena zralá psychicky i fyzicky a vůbec je celkově na mateřství nejlépe připravená. Kolem pětatřicátého roku pak u žen začíná plodnost klesat a po čtyřicítce je spíše výjimečné, když se jim podaří otěhotnět.
To potvrzuje i Laura Janáčková. „V současné době, kdy se zásadně posunula věková hranice, kdy si ženy pořizují děti, se daleko častěji než dřív setkáváme s problémy s otěhotněním,“ říká a vysvětluje, že „je mnoho žen, které v rámci moderní emancipace daly přednost kariéře a své nezávislosti před vhodným výběrem partnera. V době, kdy si pak uvědomí, že by byl čas hledat, mají jen omezené možnosti výběru,“ říká psycholožka s tím, že se pak často při své praxi setkává s názorem, že pořádní muži již nejsou.
Správný muž je ve vnímání těchto žen takový, který je aktivní, úspěšný, nesobecký, ale veskrze submisivní – tedy ve smyslu dominance navenek a submisivity při respektování názoru těchto žen.
Mateřství není pro mne
Takže i hledání toho pravého je obírá o čas. A doba, která je učí slevovat ze svých cílů a tolerance, je podle Laury Janáčkové ještě více vzdaluje od šance bezproblémového otěhotnění. „Ženy, které pak nemají vhodného partnera, nebo jsou již z reprodukčního pohledu více méně starší, často řeší tlak, který je na ně vyvíjen z okolí, pouhým konstatováním, že vlastně ani dítě nechtějí,“ říká.
Ale zdůrazňuje, že žen, které se opravdu vnitřně dlouhodobě rozhodnou, že dítě nechtějí, je ve skutečnosti vážně málo. Jaké důvody u těchto odmítajících žen převládají?
Je jich podle Laury Janáčkové několik. Budování kariéry, zaměřenost na vlastní atraktivitu, kdy se těhotenství a mateřství stává hrozbou pro dokonalou postavu, sebestřednost (dítě by podle tohoto vnímání ženě přinášelo omezení) a ještě požitkářství ve smyslu „chci si užívat a dítě by mě omezovalo“.
V neposlední řadě lze ještě jmenovat obavy o své zdraví. Psycholožka Laura Janáčková se ve své ordinaci setkala mimo jiné i s ženou, která odmítala těhotenství kvůli strachu z porodu. Ženy trpící tímto strachem mohou už jen při zmínce o porodu propadat depresi, úzkostem nebo se jim dělá fyzicky špatně. Může se u nich nakonec projevit i fobie – tokofobie.
Nebudou někdy litovat?
Když hledáme důvody, které ženy vedou k rozhodnutí nemít děti, mohou nás napadat i další věci. Například, zda to nemůže být také tím, že mají pocit osobního selhání. Ale to Laura Janáčková vyvrací. „Když ženy odmítají děti z jakéhokoliv důvodu, mají jen opravdu výjimečně pocity, že by selhaly. Normy, role a cíle si většinou stanovují tyto ženy samy bez ohledu na většinový názor okolí,“ říká.
Je však otázkou, zda ženy, které svůj život věnují sobě samým, nezačnou svého rozhodnutí litovat, když je dožene stárnutí a ony začnou zjišťovat, že jsou vlastně samy. Ani na to však není jednoznačná odpověď. Podle psycholožky je to „samozřejmě individuální a jistě to závisí také na změnách v hodnotovém schématu, které jsou mimo jiné dány také věkem, životní zkušeností a osobní zralostí. Takže některým ženám to nevadí a jiným vadí, některé to přiznají a jiné ne“.
Zdroj: Andrea Zunová, Novinky.cz