Autor: Vlasta Jirásková
V poslední době každým dnem sílí debata o českém porodnictví. Jsou skloňována slova „bezpečná péče“ nebo „právo ženy na výběr místa porodu“. Pokusme se shrnout podstatná fakta.
V České republice již od konce devadesátých let zastánci tzv. „normálního“ porodu (probíhá fyziologicky, vlastním tempem, bez vnějších medicínských zásahů; často nazýván „přirozený“) a práva ženy na svobodnou volbu místa porodu upozorňují na bolavá místa českého porodnictví. Zároveň rozšiřují informace publikované mezinárodními institucemi, jež vycházejí ze seriózních vědeckých studií. (Jde např. o dokumenty Světové zdravotnické organizace (WHO), jejíž příručku Péče v průběhu normálního porodu z r. 1999 v češtině vydalo ministerstvo zdravotnictví, Iniciativu Porodní péče matce přátelská z r. 1996 nebo 10 kroků k optimální porodní péči Mezinárodní organizace za porodní služby pro matku a dítě (IMBCO) z r. 2008. Několikaleté úsilí občanských sdružení i profesních organizaci porodních asistentek o navázání dialogu s ministerstvem zdravotnictví (MZ) by mělo v těchto dnech vyústit ve vytvoření společné pracovní skupiny pro otázky porodnictví při MZ.)
Katalyzátorem diskuse o českém porodnictví se zdá být soud s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou a následný rozsudek. Ústav pro péči o matku a dítě v Praze a ministerstvo zdravotnictví porodní asistentku žalovaly za údajné zavinění smrti miminka narozeného doma a pojišťovna požadovala proplacení péče, kterou dítěti v době jeho života hradila. Rozsudkem Městského soudu v Praze v listopadu 2011 byla asistentka odsouzena ke dvěma letům vězení s podmínečným pětiletým odkladem, zákazu výkonu činnosti po dobu pěti let a zaplacení 2,7 milionu Kč. Porodní asistentka, její právníci i další pozorovatelé se domnívají, že se jednalo o nespravedlivé posouzení případné viny. Soud při odvolacím řízení zamítl navrhované vyjádření nezávislého zahraničního odborníka a rychle rozhodl v asistentčin neprospěch. Hovoří se o snaze exemplárně potrestat osobu spojovanou s porody doma.
V souvislosti se zmíněným řízením získalo na hlasitosti volání rodičovské veřejnosti a zastánců lidských práv po právu na svobodnou volbu okolností porodu. Poslední veřejné shromáždění proběhlo před ministerstvem zdravotnictví v říjnu minulého roku. Potenciální rodičky žádaly „svou porodní asistentku“ a stejné možnosti jako v jiných vyspělých evropských zemích. „Výzvu za bezpečný porod“ podepsalo na 5000 žen i mužů.
Dalším klíčovým okamžikem je rozhodnutí pražského městského soudu z poloviny ledna. Podle něj má žena právo rodit doma s porodní asistentkou. Pokud ji nenajde mimo porodnici, péči u domácího porodu jí má zajistit zdravotnické zařízení. Nejbližší porodnice by tak k rodičce domů měla vyslat svou porodní asistenku. Proti tomuto rozhodnutí se bouří představitelé porodnic – na takovou praxi nejsou vůbec připraveni a nemocniční porodní asistenky o nic podobného v naprosté většině nestojí. (V některých zemích, např. v Dánsku nebo na Islandu, podobná praxe funguje.) Zmíněný rozsudek je však důležitý jednak proto, že jasně dává za pravdu ženám, které žádají právo na volbu místa porodu, a také proto, že upozorňuje na mezery v českém systému porodní péče. V jeho rámci úřady náležitě vzdělaným porodním asistentkám, které jsou ochotny samostatně vést porody i mimo zdravotnická zařízení, zabraňují pracovat v celé šíři jejich kompetencí.
Nové obrátky debata o porodnictví nabrala poté, co ministr zdravotnictví koncem února nečekaně vyslovil návrh na rozšíření stávajících pravomocí porodních asistentek. Ty by podle nové koncepce měly mít možnost samostatně pečovat o ženy s nerizikovým těhotenstvím, které by k lékaři docházely jen na nezbytné kontroly, např. ultrazvukem, nebo při komplikacích. Toto opatření je v souladu s doporučením WHO (taková možnost funguje ve většině evropských zemí) a navíc by mělo přinést ekonomické úspory. Přesto vyvolává odpor gynekologů i obavy některých žen.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Děti a my č. 4/2012